Zrádný podzim

 Podzim je na většině vod nejlepším obdobím pro ulovení těch největších kaprů. Stejně tak tomu bývá i na revíru D5, kam pravidelně vyrážím na konci října zkoušet své štěstí.

 V letošním roce je ale vše jinak. Celý podzim se teploty vzduchu držely poměrně vysoko, ve vodě zůstávala spousta přirozené potravy a kapři neměli příliš potřebu futrovat. Mnohdy se rybáři vraceli z výpravy bez záběru nebo se museli spokojit s minimem záběrů. Ti šťastnější a šikovnější přemluvili alespoň jednoho velikána, což byl při letošní situaci opravdu úspěch.

 Dost často jsem od různých rybářů slyšel, že ulovit na „pětce“ velkého kapra není nic těžkého. Nutno podotknout, že to byli většinou lidé, kteří zde nelovili buď vůbec nebo jen minimálně a zrovna měli štěstí. Není velké umění ulovit zde kapry, když se zrovna hodně krmí, ale je velmi náročné udělat záběr od pořádného kapra, když je aktivita minimální. Přesně tak tomu je letošní podzim.

 S partou kamarádů jsme si naplánovali výpravu na samotný závěr měsíce října. Venku byla den za dnem mlha, že by se dala krájet, ale teplota byla stále dost vysoko a vítr nefoukal téměř vůbec. Na břehu to bylo velmi příjemné, ale kapří aktivitě toto počasí vůbec nesvědčilo.

Celou výpravu bylo teplé a mlhavé počasí

 Lovil jsem na úplně novém místě, kde jsem ještě nikdy nebyl. K vodě jsem dorazil společně s parťákem Aldou a na místě náš už čekal kamarád Pavel. V uplynulých dnech sice měl pár záběrů, ale nic extra to nebylo. Byla středa dopoledne a na lov jsem měl čas do neděle. Na nic jsem nečekal a snažil se nejprve dostat pruty do vody. Nafoukl jsem svůj nový člun od Hondy, nasadil nový 85lb elektromotor a vydal se na vodu hledat místa, kam budu pokládat montáže.

Moje nová střela od Hondy

 S členitostí dna, které bylo před námi jsem byl spokojen. Staré koryto, které se před námi klikatilo a bylo poseté různými zatopenými keři a stromy, se mi dost líbilo. Echolot navíc všude hlásil spoustu ryb. Pro první prut jsem vybral vršek hrany za korytem ve vzdálenosti 210 metrů a položil montáž s panáčkem N1. Druhý prut s panákem K2+švestková plovka jsem chtěl položit do větší vzdálenosti. Směrem vpravo koryto odbíhalo od břehu. Podařilo se mi na 390 metrech od břehu najít zajímavé vázky v korytě a montáž jsem pustil na asi 10 metrů širokou lavici, která z koryta vybíhala. Obě místa byla v hloubce kolem 4,5 metrů.

Může to vyletět…

 První den se dlouho nedělo vůbec nic. Těsně před tím, než jsme šli v deset večer stáhnout pruty, jsem měl padák na vzdálenější montáž. Vyrazil jsem na vodu, ale už v půlce jsem cítil, že domotávám montáž bez ryby. Nedá se nic dělat, jedu smotat druhý prut, natahuji budík na 4:45 a těším se, až to tam ráno zase zhoupnu. Mezi tím dorazil už i Jarda, který narychlo postavil brolko, natáhl lehátko se spacákem a zbytek příprav nechal až na druhý den.

 Během čtvrtka byl opět úplný klid. Věřil jsem, že se setměním by zase mohl alespoň jeden záběr přijít. Zrovna chystáme s přáteli večeři a z ničeho nic se opět ozývá příposlech. Signalizuje znovu padák na pravém vzdálenějším prutu. Okamžitě si dávám cca dvacetimetrový sprint a rychle vyrážím směrem k montáži. Vše probíhá naprosto hladce a bez většího odporu podebírám neuvěřitelně širokého kapra. Lehce si zakřičím radostí, položím novou montáž na své místo a vracím se s úsměvem na tváři zpět na břeh.

 Hned, jak kluci vidí rozložený podběrák, klasicky vyzvídají: „Tak co, jakej je?“ Odpovídám, že to bude „lízačka“. Připadá mi, že to bude ryba kolem dvaceti kilo. Když ji rozbalím v podložce, vidím výšku, šířku a její bezchybnou stavbu, je mi úplně jedno, kolik bude vážit. Byla to opravdu „lízačka“ a statný šupináč měl 19,5 kg. Z nádherné ryby mám při téměř nulové aktivitě opravdu velikou radost. Uděláme pár fotek na památku a tuto zdravou a velmi nadějnou rybu vracím zpět do vody.

Nádherný a široký šupináč na panáčka K2 se švestkovou plovkou

 S tím, jak plyne čas, se zmíněná ryba stává stále vzácnější. Předposlední den odpoledne se místní vodník přeci jen ještě jednou nechal ukecat. Opět stejný prut, ale tentokrát zběsilá jízda. Nyní to tak jednoduchá zdolávačka rozhodně nebude a musím do akce nasadit kotvičku. Po pár minutách práce se mi na hladině ukazuje plovák, který mám na šokovém vlasci. Na nic nečekám, povoluji šňůru a jedu k němu. Zvedám ho z hladiny, trochu povolím, rychle přecvaknu šňůru, která z vázky nejde vytrhnout, domotám a navazuji zpět konec s plovákem. Uzlík rychle nahrnu do navijáku a zdolávám volnou rybu. Vše dopadlo dobře a v na první dobrou podebírám slušného šupináče. Kapr má solidních 13 kg a je mojí druhou a poslední rybou výpravy.

Kapr, který to nekompromisně rozjel

 Mohlo by se zdát, že dvě ryby za výpravu je slabota, ale při mizivé aktivitě, která na nádrži panovala, jsem věděl, že to vůbec není špatné a mám důvod ke spokojenosti. Rozhodně jsem ale měl chuť na ještě jednu podzimní výpravu vyrazit a zkusit trefit to pravé futrování před zimou. Doufám, že vše klapne a v listopadu se ještě vrátím.

Za Infinity team Rosťa Souček