V divočině

Jednoho dne mě pípne zpráva na FB: „jedeme na ryby pojeď s námi“ píše mi kolega Milan a Štěpán. „Hoši teď nemůžu bohužel.“ „Nevadí tak to přehodíme na příští týden to můžeš?“ „Jo to můžu, ok domluveno.“

No hoši kvůli mě přeložili termín rybačky, abych mohl jet s nimi, za což jim samozřejmě patří poděkování. RESPECT pánové.  Vzhledem k tomu, že jsem měl zrovna v tom týdnu čas, vyrazil jsem o den dříve, abych si nový záhadný revír opředený tajemnem osahal. Už jsem se nemohl cestou dočkat. Revír uprostřed hlubokých lesů, kdesi mě neznámo kde, na mě čekal velký zážitek.  Od poslední civilizace jsem už nějaký ten kilometr urazil a stále jsem u revíru nebyl....... Tady je to.....

Přede mnou se zjevil nádherný rybník obklopený hustým lesem. Od prvního okamžiku jsem věděl, že jsem objevil svojí novou srdcovou záležitost. Po krátké telefonické rozmluvě s kolegou Milanem, který mě navigoval na naše budoucí fleky, jsem dorazil na svůj point a rychle jsem začal chystat pruty. Vzhledem k informacím o místní osádce jsem přibalil i nově pořízené parmo/línové proutky s měnitelnou špičkou 1.75/2.25lb. Je tu spousta trofejních línů a očekával jsem, že by se nějaký mohl podařit.

Nastražil jsem na dva pruty 20mm koule a jeden na línka s nugetkou. Než sem vše postavil a uvelebil se tak přišla první jízda od pěkného šupíka, který si zobl Stinkyho.

Za dvě hodinky poté přišel ještě o něco větší krásný šupík na Monster Craba.

V noci jsem měl několik záběrů, bohužel jsem je neproměnil. O ryby jsem při souboji přišel.  Druhý den ráno jsem již vyhlížel kolegy, kteří již měli každou chvíli dorazit.  Po příjezdu jsme se dali do diskuze a ta defakto skončila až druhý den, kdy jsem odjížděl.

Během dne jsem udělal ještě několik záběrů a bohužel opět k mé smůle jsem ze 3 velkých línků na prutu žádného nepodebral.  Až kolem páté hodiny odpolední přišel zase další krásný šupináč, který se evidentně zamiloval do famózního Stinkyho, kdo by také odolal, já určitě ne.

Tyto dva dny utekli jako voda. V dobré společnosti, s dobrým jídlem by tu člověk musel být měsíc, aby se mu to zdálo dostatečně dlouhé. Jsem naprosto přesvědčený, že se sem tento rok minimálně ještě jednou vrátím.

Za Infinity team Lukáš Pulec