Trefa do černého

Je neděle, odbíjí jedenáctá večerní a mě končí víkend strávený v práci, věci už mám v autě tak stačí políbit ženu, syna a už si to štráduju k řece.

V brzkých ranních hodinách se dostávám do míst odkud chci začít. Než všechno smontuju, jsou čtyři a já posílám jeden prut co nejblíže ke korytu a druhý houpu pod břeh, lehce přikrmím a jdu si lehnout.

Kolem desáté ranní mě budí vzdálenější prut razantní jízdou, než jsem stačit zareagovat, ryba zůstává někde viset. Dělám vše možné, ale je to natvrdo, prohrál jsem. No co, prut posílám do stejných míst a dokrmuji. Příště budu pohotovější! Ovšem za celý den ani večer se nic neděje, a tak vše vsázím na noc. V jedenáct dostávám konečně záběr, kapra úspěšně přitahuji k sobě, ale před podběrákem mi padá! Zůstávám stát jak opařený i kapr tomu asi nemohl uvěřit a asi minutu stojí na místě, až po chvilce majestátně odplouvá. Už nenahazuji, stahuji i druhý prut a jdu si lehnout, ráno moudřejší večera.

Ve čtyři hodiny už to tam letí, jenže za celé ráno se nic neděje. Žádný záběr, žádná aktivita kaprů na obzoru. A tak se rozhoduji přestěhovat, vše házím na trakař a jedu s proudem řeky, alespoň to nebudu mít takový kus k autu až pojedu domů. Zastavuju se na místě, kde jsem viděl skočit kapříka, zase je rozhodnuto kam to poletí.

Vše nachystané a já usedám do křesla a dřímu. Probudí mě telefon, volá mi kamarád, kde sedím, že by se zastavil. Posílám mu souřadnice gps a těším se na pokec, hrozně dlouho jsme se neviděli, v tom se mi rozezní hlásič a já nevěřícně koukám na záběr. Za chvíli při potlesku projíždějících cyklistů podebírám lysečka, rovných 7 kg. Super souboj, krásná nadějná ryba.

Paráda, říkám si, třeba jsem to trefil. Prut posílám do stejného místa a dokrmuji cca jedním kilem mé oblíbené Nekonečné Olihně. Přijíždí Benny, kamarád, který je nerybář, ale občas se mnou vyrazí. Vždycky si máme co říct. Sedíme, kecáme, ukazuju mu kapra, kterého jsem před chvilkou chytil. Odhadujeme a vtipkujeme, že když už je tady, nic už nepřijde, protože většinou to tak dopadlo.

No ale opak byl pravdou, přichází záběr a po delším souboji mi Benny podebírá krásného šupináče, 10 plus, krásná práce! Pořizujeme fotky, video, vždyť ve dvou se to lépe táhne. Netrvá to dlouho a prut se roztáčí znova, po dalším krásném souboji podebírám buclatého šupináče, rovných 11 kilo.

Tak to je bomba. Asi jsem se trefil do černého a našel ryby. Prut rychle nahazuji, dokrmuji a čekáme co se bude dít. Do půlnoci už se nic nestalo. Avšak mě to netrápilo, i když moje výprava začala prohrou, nakonec jedu domů s pocitem vítězství. Všechny ryby přišly na boilies Nekonečná Oliheň v kombinaci na panáčka s malou popkou stejné příchutě vše obalené v pastě.

Za Infinity team Filip Havlík