S přáteli hluboko v lesích

Je časné sobotní ráno (pro mě vlastně jestě hluboká noc) a já se snažím v husté mlze najít dům kamaráda. Po několika pokusech jsem úspěšně na správném místě, nakládáme zbytek věcí a vyrážíme na cestu. Po cestě se mlha trhá a po zastávce na kávu nám na cestu svítí vycházející slunce.

Už ani nevnímám příjezd k vodě a vynášení věcí z auta a žiju jen okamžikem, až nahodím. Jdu pozdravit Pulce, který tu úřaduje od předešlého dne. Přežil noční nájezdy krvelačných divočáků i osamění v hlubokých lesích. Po chvíli  jsou  konečně montáže ve vodě. Na jednom prutu mám boilies Pinky nadlehčené korkem, na druhém ořezanou kuličku N1. Ke každému z prutů krmím po 1 kile předmáčeného Pinkyho s N1 a jdu si vychutnat výbornou kávu, kterou právě servíruje Lukáš ze svého cestovního  kávovaru.

Mám políčeno na líny, tak pokládám montáže blízko břehu. Neustálé změny počasí mi však nepřejí, každopádně se bavím s kapříky do 10 kg. Nakonec se přeci jen na břeh podívali 3 zelenáči, kteří si oblíbili lahodného Pinkyho a jeden hezký amur, který neodolal N1.

Pobyt s přáteli u vody utekl jak voda, ale letos to jistě nebyla má poslední výprava. Jem si jistý, že se můžete těšit na nějaké fotky místních zelenáčů, kteří dumblesky Pinky milují nade vše :)

Milan Bartoš