Rybačka s rodinou

Poslední červencový týden jsem vyrazil se svojí rodinou na mou oblíbenou pohodovou vodu.  Naplánoval jsem si akci od středy do pátku. Ve středu brzy ráno jsme začali připravovat vybavení a štosovat vše do dvou aut. Pokud jedete s rodinkou a hlavně s ani ne dvou ročním juniorem musíte být připraveni na všechno.  V tuto chvíli jsou pemprsky jednou ze základních součástí kaprařova vybavení stejně jako kvalitní koule.

Kolem 11 hodiny jsme dorazili na moje oblíbené místo. Rychle jsem do vody tzv. na blbečka  naházel pruty a vrhnul jsem se na stavbu přístřešku pro rodinku. Celé odpoledne bylo ve znamení úklidu a organizace spousty vybavení. Nejoblíbenější činnost naše prcka bylo kobrování. Nenechal si utéct možnost hrabat se v koulích a ládovat mi je do kobry. Na příští rok mu již půjčím jeho vlastní malou kobru to bude zase radosti.  V podvečer než se prcek vypravil do říše snů mi opět pomáhal nakobrovat zhruba 2kg koulí na každý ze tří fleků. Na tuhle výpravu jsem sebou vzal boilie Stinky, Monster Crab a N1 vše jsem jako vždy kombinoval s plovoucíma nuggetama, poslední dobou již prakticky vůbec nechytám čistě na dno a vždy nějakou tu plovku přidám.

Rozdělal jsem nám vínečko, které jsem dostal od kluků z jednoho nejmenovaného obchodu v Praze, díky kluci, a připravil jsem sobě a manželce nějaké ty dobroty k večeři.  Kolem půl jedenácté přišel první záběr na Stinkyho a Ananas a byl z toho malej ale macatej šupik kolem 9kg.  Po záběru jsem si šel lehnout a vzbudila mě brutální jízda na prostřední prut, kde byl našitej Monster Crab a Ananas. Následoval nádherný a dlouhý souboj, kde nakonci skončil v podběráku statný šupík o váze 14,20kg.

V noci jsem měl ještě dva krásné záběry, ale obě ryby jsem při zdolávání vyřízl o blízké traviny. Nad ránem přišel první kapřík na N1 a Squid Octopus nuggetu, kterému jsem navážil po odečtení saku 11,20kg.  Ráno a odpoledne jsem vždy dokrmil kolem 1-2kg na každý flek, vzhledem k mé zkušenosti z této vody, která zdá se býti dost hladová.  V průběhu dne jsem zdolal ještě dva šupíky o váze 8,5kg a 10,25kg oba na Monster Crab s Ananasovou nuggetou. Proběhlo společné focení i s prckem, dostal první lekci v polévání kaprů, nakonec i na tu pusu pro kapra došlo J.

Kolem osmé hodiny přišli dva záběry 30s po sobě, manželka zdatně zdolala svého prvního kapra v životě. Menší ale krásný doublík 6 a 7kg.  Musím uznat, že moje manželka se s prvním kaprem vypořádala perfektně, až sám jsem z toho byl překvapený, jak velice rychle přišla jak zhruba postupovat a správně pumpovat.  Původně její šupík byl ten větší, vzhledem k tomu, že podle tahu vypadal jako lepší předal jsem jí toho menšího J, kterého si finálně zdolala.

Později v noci jsem měl ještě jedno maličké lysé sluníčko a nedlouho poté na Craba šupíka na váze 9,85kg, který mi přišel, že se snad píchl poprvé, to co předváděl, zato by se nemusel stydět lecjakej fousáč o třetinu těžší, měl jsem dojem, že souboj snad nikdy neskončí, neustálé brutální odjezdy od břehu byly opravdu unavující, ke konci už jsem měl dojem, že snad souboj prohraju ale podařilo se a skončil na podložce.

Pro posledního kapříka výpravy jsem se musel probrodit svlečen do travin, ale byl jsem rád, že jsem ho nakonec dokázal vysvobodit a nezůstal tam.  Tyto krásné chvíle s rodinou se určitě hluboce zapíšou do mého pomyslného kaprařského deníčku.

Výprava z pohledu mojí manželky:

Jedeme na ryby. Těším se, syn se taky těší, o manželovi ani mluvit nemusím. Temné myšlenky na pavouky v trávě, pavouky v bivaku, kadibudku plnou pavouků odsouvám hluboko dozadu a po sbalení všeho možného i nemožného odjíždíme. Hned po příjezdu se syn rozhodl trošku přeorganizovat tatínkovi nejrůznější krabičky a tašky. Moc se mu to nelíbí. Ale syna to velmi baví.

Odpoledne se líně vleče v parném slunečním třpytu. Syn se rozhodl trochu zorganizovat tatínka a uznal, že je třeba trochu zakrmit. Šťourá se v krabicích s koulemi a nadšeně je podává tatínkovi.

Je tma. Slyším jakési šťourání. Myš? Myš! Zkouším to zaspat. Nejde to. Zděšeně hledám mobil, abych si mohla posvítit na syna, jestli ho neukusují myši. Neukusují. Slastně spinká ve své postýlce. Šťourání neustává. Volám Pulce. Pulec plaší myši. Uff.

Hned ráno nás manžel volá k prvnímu kapříkovi. Nevím, kdo z něj měl větší radost, jestli manžel nebo syn. Nemohl se dočkat, až si bude moc stoupnout vedle tatínka a vyfotit se s ním, pohladit kapra, polít ho vodou. Nakonec ho společně pouštějí.

Syn si hraje na břehu rybníka a hází tam maličké kamínky. Syn sedí na prostředním schůdku a stále si hraje. Syn sedí v rybníku a polívá se vodou.

Poklidné ticho pozvalna se halící do letní červencové tmy protne záběr. Pulec se vrhá na prut. Asi za 3 vteřiny se ozve druhý prut. Ajaj prolítne mi hlavou. "Drž" vrazí mi ten druhý do ruky a tak držím. Mám pocit, že bych měla něco dělat. Pod podrobnou instruktáží začínám pomalu točit kličkou, navíjet a ohýbat prut. Páááni. Už chápu, co na tom má, je to fascinující. Co asi vytáhnu? Vytáhnu já kapra nahoru, nebo on mě dolů? Chvíli vyhrává kapr. Nakonec vítězím já. Jupííí 6,50 kg, to je dobrý co jsem tak slyšela, mám ohromnou radost. Fotíme se. Fotíme se každý se svým kapříkem. Nesmim koukat do foťáku, prý se to nedělá, čučim na kapra a jsem pyšná. Přemýšlím nad čím asi přemýšlí on. Po cca 20 fotkách kapříky pouštíme zpět. To byla paráda teda. Škoda jen, že syn už spinkal, jistě by měl zážitek i on.

Následující dopoledne začínáme pomaličku balit a vyrážet zpět ku domu. Mám obrovskou radost, syn si kapraření moc užil, manžel taky a já si můžu pomyslně zapsat svůj první úlovek. Petrův zdar!

Za Infinity team Lukáš Pulec s rodinou