Podzimní odveta

V minulém článku jsem se snažil nastínit pocity, které rybář může při chytání na Pálavě zažít. Kdy radost z úspěchu střídá hořká pachuť vyhoření a beznaděje. Přesně těmito slovy by se dalo popsat i mé podzimní tažení na těchto nádržích.

Úspěch střídá neúspěch

Je konec září a s Rosťou vyrážíme po měsíci opět na společnou výpravu. Po minulém úspěchu, kdy jsme si oba chytli krásné ryby přes magickou hranici dvaceti kilo, je naše motivace opravdu vysoká. Později se k nám na společné tažení přidává ještě Jarda.

Po příjezdu nás však čeká studená sprcha. Břehy jsou doslova "narvané k prasknutí“. Pohled, který žádný rybář nechce vidět. Skoro celé dopoledne tak zvažujeme všechny možnosti, které máme k dispozici. Přesunout se na jiný revír a počkat až se břehy vylidní, nebo zůstat a najít si místo ve stísněných podmínkách? Nakonec volíme druhou možnost a pod Pálavou nás tak čekají čtyři dny chytání, během kterých budeme bojovat o každého kapra.

Hned první večer k mému neočekávání dostávám však záběr. Než se dostanu ke svému stojanu s prutama, tak swinger visí bezvládně dolů. To nevěstí nikdy nic dobrého. Po cestě za rybou necítím žádný odpor a vypínám tak na vodě slušného cejna. O půlnoci stahuji pruty a zapadám do měkkého spacáku.
Další den dostávám šanci si zlepšit svoji reputaci cejnobijce, když se rozezní můj druhý hlásič. Tentokrát to konečně je kapr, avšak vzrůstem se pohybuje v kategorii toho včerejšího vetřelce. Kapra si fotím na památku v podběráku a vracím ho zpátky do vody.
Rosťa má záběrů více a chodí mu i větší jedinci, ale i tak to není to pravé ořechové, pro které jsme sem přijeli.

Následující dny jsem už dalších záběrů nedosáhl. Aktivita ryb klesla na úplné dno, a tak místo kaprů vytahujeme frisbee, studené pivo a neděláme si z toho velkou hlavu. Po čtyřech dnech to balíme a razíme zpátky domů.

Čekání na noční záběr má své kouzlo

Listopad vrací úder

Na přelomu října a listopadu si dělám na rychle v práci týden volno. Jedno z nejlepších období roku pro lov kapitálních kaprů je konečně tady!

Házím věci do auta, člun na střechu a s plynem na podlaze svištím k těm bílým kopcům na horizontu. Věci mám na místě docela rychle, celou výbavu jsem dovezl na trakařu a plnej adrenalinu to jde docela samo.
V brolly si pak chystám dva nové blowback návazce. Na jeden navlékám panáčka krillového boilies K2 se švestkovou popkou a na druhý volím olihňovou N1 s plovkou identické příchutě, kterou jsem si pokapal esencí squid. Oba návazce pak obalím ještě do těsta. Chce to sice chvíli trpělivosti, ale výsledek stojí za to. Nechci nic podcenit a vyčítat si, že jsem pro úspěch neudělal své maximum.

Má osvědčená zbraň na velké ryby

Ve vodě jsem si pro lov vybírám dvě lavice. Jedním prutem jsem se rozhodl chytat v patě lavice na delší vzdálenosti a druhým prutem na vrcholu, kde je dno tvrdší. Tento prut vezu blíž, tak abych zkusil více možností, kde se ryby budou krmit před zimou.

Po vyvezení prvního prutu vytahuji příď člunu na břeh, a jdu vyšponovat šňůru do stojanu. Při ukládání prutu však koutkem oka vidím, jak si člun v klidu odplouvá na volnou vodu. Moje rádoby "ukotvení" asi nestálo za nic, a člun z toho dostal vlastní rozum. Moc dlouho nad tím nepřemýšlím, skáču do vody ho pronásledovat. I přestože je skoro listopad, tak teploty naštěstí připomínají spíš pozdní léto. Po chvíli je tak zase zpátky na svém místě. Tentokrát už připnutý pevně do karabiny...

Po cestě z druhé vyvážky mi dochází na navijáku šňůra. Na minulé výpravě jsem nějakou část musel odstřihnout a žádnou jsem si nedomotal, což se mi teď krutě vymstilo. Naštěstí mám náhradní cívku ve člunu. Vyhazuji tak kotvu do vody a svazuji konce šňůr k sobě. Než však vytáhnu kotvu z vody, vítr mě sfoukává do boku, kde si nechtěně namotávám vyvezený prut do motoru. Začátek výpravy tak zatím vypadá spíš jako černobílá groteska, než úspěšný lov. Šňůra je pod vrtulí omotaná poctivě a nedaří se mi ji rozmotat rukou. Šňůru tak od motoru ustříhávám. Na břehu domotávám na naviják šňůru z cívky a pokládám prut do stojanu. Vracím se zpátky na vodu, kde pomocí kotvičky po pár hodech vytahuji konec šňůry, který spojuji s uříznutým prutem. V podvečer mám vše konečně nachystané podle svých představ a užívám si klid při západu slunce.

V neděli ráno pruty vyvážím zpátky na svá místa. Celý den hlásiče mlčí. Během dne kontroluji předpověď počasí na telefonu, která hlásí ochlazení. Na Evropu se žene bouře, které by měla přinést silný vítr a déšť. Přesně ty podmínky, které na Pálavě zkrátka fungují!

V pondělí se však ještě opakuje scénář z předchozího dne. Bezvětří, modrá obloha a záběr v nedohlednu. S klukama z týmu konzultuji výhledy do dalších dní. Třetí den bez jakéhokoliv záběru a směr větru, který má přijít, směřuje na druhou stranu nádrže. Začínám v hlavě přemýšlet o změně místa a přesunu do návětrné zátoky. Při představě, kolik by mi přesun dal asi práce a námahy si sedám zkroušeně do křesla. Z ničeho nic se ohýbá špička pravého prutu. Jdu se podívat radši blíž, jestli se mi to jenom nezdá. Chvíle napětí pokračuje cvaknutím cívky a pípnutím hlásiče. Beru prut do ruky a skáču jak kobyla z hráze ke člunu. Na motoru dávám plnej a s bušícím srdcem valím o sto šest. Asi v půlce motání dojíždím k vázce. Jemně se snažím šňůru vytrhnout z překážky, než budu nucený vyhodit kotvičku. Asi při třetím potahu to naštěstí vystřeluje. Dojíždím nad rybu a nastává tvrdá přetahovaná o každý metr. Byl to ten typ souboje, který si každý přeje zažít. Kapra jsem zatím ještě neviděl, ale podle intenzity souboje to v odhaduji na mlíčáka okolo 15 kg, kteří dokážou mnohdy předvést právě ty nejtvrdší zdolávačky. Po chvíli mi dochází, že můj prvotní odhad nebude úplně správný. Kam si ryba usmyslí jet, tam mě odtáhne i se člunem. Délka a síla jejích výpadů je brutální. Po vypumpování kapra k hladině, na mě vyjede z vody jeho obří hlava, ihned mi dochází, že to je ten "správňák". Nasouvám rybu do podběráku, který z ničeho nic vypadá jako nějaká miniatura. Na břehu dávám kapra na chvíli do saku, abychom oba načerpali dostatek síly na vážení a focení. Kapra s největší opatrností nesu po hrázi do podložky. Po odečtení mokrého saku zjišťuji, že se jedná o můj druhý osobák tohoto roku. Brutálních 28,15 kg. S kaprem si dělám pár fotek na památku a co nejrychleji ho nesu zpět do svého živlu. Před jeho puštěním mu dávám dostatečný čas na rozplavání, tak aby nezajel u břehu do překážek a zbytečně neuhynul.
Odpoledne se zamnou stavuje parťák Libor s přítelkyní. Otevíráme sekt a zapíjíme tyto krásné chvíle u vody. Přeji všem zažít takový moment.

Druhý osobáček roku na váze 28,15 kg – N1 + pop-up N1

Před koncem doby lovu přichází záběr na ten stejný prut. Krásný kapr okolo 10 kg na panáčka N1, kterého si fotím na památku v síti podběráku.

V noci přichází slibovaná změna počasí. Ranní vyvážku si tak dávám při hustém dešti. Pravý prut nechávám na tom stejném místě jako včera. Levý prut jsem však umístil na nový spot do paty lavice, kde jsem našel tvrdší jílové dno. Oba včerejší záběry přišly zespodu, tak jsem této taktice věřil více. Promočený po hledání místa si jdu zalézt zpátky do spacáku. Miluji, když ležím na lehátku a kapky deště mi ťukají nad hlavou do brolly. Chvíli po obědě mě vytahuje zpátky do lijáku docela svižná jízda. Na cívce mi nezbývalo už moc omotů šnůry, tak jsem k záběru do deště vyběhl jenom v mikině, aby prut neskončil ve vodě. Na rozdíl od včerejší zdolávačky tato byla bez komplikací v podobě vázek. Souboj taktéž nebyl tak dlouhý. Spíš jsem dojel ke kaprovi, který už ležel na hladině a čekal na podebrání. Asi věděl, jak už to chodí. :-) Nicméně se jednalo o nádherného starého lysce, kterého jsem si přál dlouhou dobu chytit. K mé radosti přidala i skutečnost, že se jednalo o dalšího kapra z kategorie 20+.

Krásný starý lysec o hmotnosti 22,1 kg – K2 + pop-up švestka

Další den se vyjasňuje a zvyšuje se tlak. Kolem oběda jsem jako na trní, jestli se bude opakovat poledňák jako v předešlé dny. Bohužel záběr se dostavuje až chvíli před koncem denní doby lovu. Jednalo se o kapra odhadem 5-7 kg.

Ve čtvrtek začíná vítr během dne pořádně zesilovat. V nárazech dosahuje až 20 m/s. I když se jednalo o ty nejlepší možné podmínky pro lov, tak tento den se záběr nedostavil. Při pohledu na rozbouřenou hladinu, jsem byl za to i rád.
Při setmění byla síla větru na svém maximu. Nárazy se opírali do brollíčka vší silou, při kterých jsem se jenom modlil, aby mě to neodneslo. Pruty jsem se pokusil stáhnout ze břehu. Po cestě se oba zamotávají do vázek. Nechtěl jsem je zbytečně ustřihávat a zanášet vodu odpadem, kdyby se mi nepodařilo je vykotvičkovat. Položil jsem pruty zpátky do stojanu a šel si lehnout. Ráno se vítr uklidňuje okolo sedmé hodiny. Chystal jsme se, že pojedu pruty vyprostit a položit na svá původní místa. Z ničeho nic se k mému překvapení pravý prut rozjíždí. Na konci na mě čeká kapr odhadem kolem 13 kg. Bez žádného krmení okolo montáže si vzal tu jednu jedinou kuličku N1čky, která tam ležela. S kaprem si dělám fotku na památku a pouštím ho zpět do zakalené vody.

I bez návnady to jde, když montáž leží na tom správném místě

Další den atmosférický tlak padá strmě dolů, a to nevěstí nic dobrého. Náhlé poklesy tlaku mi nikdy žádné záběry nepřinesly. Ani jinak tomu nebylo tentokrát. Do konce výpravy se mi už žádný kapr na podložce neukázal. Mám tak aspoň čas vstřebat všechny zážitky a pocity, které mi Novomlýnská nádrž tentokrát nadělila.
V neděli vytahuji pruty a člun z vody. Skládám celou výbavu a s úsměvem směřuji směr domov. Podzimní odveta byla nakonec má životní výprava, na kterou asi do smrti nezapomenu.

Za tým Infinity Baits Štěpán Parák