Pálavské peklo

 S koncem prázdnin jsme se s parťákem Liborem už nemohli dočkat, až vyrazíme na naši tradiční srpnovou výpravu na Pálavu. Několik dní předem jsme sledovali předpověď a doufali, že trefíme nějaké ochlazení a ideálně přeháňky doprovázené větrem. Letos bylo ale vše jinak. Před odjezdem bylo jasné, že nás čeká pořádné pálavské peklo. Celý týden mělo být jasno, denní maximální teploty po celou dobu přes 30 stupňů a téměř bezvětří.

 V těchto podmínkách to není u vody žádná sranda. Kromě toho, že není jednoduché udělat záběr, je potřeba také vyřešit problém s ostrým sluncem. Výběr místa je v takovém případě velmi důležitý. Z několika variant jsme nakonec zvolili nám dobře známé místo, kde v den mého příjezdu právě jedna parta rybářů balila. Informace byly takové, že měli za několik dní pouze jeden záběr od kapra. Pozitivní bylo, že to byla ryba 20+.

Naše lovné místo.

 První den jsem v tom pařáku nikam nespěchal. Vše jsem v klidu, s přestávkami ve stínu nachystal a pruty vyvezl až navečer. Opět jsem vzal jako nástrahy naše největší zbraně. Na jednom prutu nesměla chybět N1 a na druhý jsem měl připravenou příchuť K2. Volba místa byla celkem jasná. Lovil jsem ve velké vzdálenosti a prochytával oblíbenou hranu, kde se kapři pravidelně krmí. Jako nástrahy jsem použil panáčky zmíněných příchutí a místa proházel několika hrstmi koulí. Vzhledem k tomu, že aktivita byla u okolních rybářů nulová, nechtěl jsem do vody sypat moc krmení.

Vše připraveno na ranní akci.

 První den se nestalo vůbec nic a při stahování prutů byly nástrahy netknuté. Hned ve čtyři ráno jsem vše poslal zpět na místo a věřil, že se dočkám ranního záběru. Celý den bylo opět horko a naše pruty mlčely celý den. Na břehu to byl opravdu očistec. Díky natažené plachtě mezi bivaky a odpolednímu stínu pod nedalekými stromy se to dalo silou vůle vydržet. Voda byla dost zelená, ale touha po osvěžení byla silnější než odpor ze sinic. Občas jsme nastoupili do člunu, popojeli kus od břehu, kde byla voda čistější a vykoupali se.

Náš tábor s plachtou proti ostrému slunci.

 Dorazil za námi i Štěpán, který se usídlil o pár desítek metrů vedle mě. Přivítali jsme ho v pekle a užívali si společných chvilek u vody.

 Po prvních neúspěšných dnech jsme trochu změnili některá místa. Na jeden prut jsem nasadil Ronnie Rig s plovkou N1. Když ani tohle nezabere, bude to fakt špatný. Netrvalo to dlouho a konečně se poprvé ozval můj příposlech. Byl jsem z úvodního záběru opravdu nadšený a vůbec mi nevadilo, že se jednalo o cca 9kg kapříka.

 Úspěšnou nástrahu jsem vrátil zpět. O pár hodin později se to rozjelo znovu. Tentokrát už to byla lepší ryba a šupináč s váhou 13,15 kg nám dal naději, že by se to mohlo zlomit. Záběr měl také Libor a zdolal pěkného devítikiláče.

K prvním záběrům pomohl až Ronnie Rig s plovkou N1

 Zvýšená aktivita se potvrdila a roztočil se i můj druhý prut s panákem K2. Podebral jsem kapra lehce přes 16 kg a čtvrtý den výpravy se stal tím nejproduktivnějším. Vzhledem k tomu, že i Liborův kapr byl na panáka, vrátil jsem do hry panáka N1 a věřil, že přijde záběr od větší ryby, než tomu bylo na Ronnie Rig.

Šestnáctikilový šupináč na panáčka K2

 Pátý den dopoledne beru opět do ruky prut s N1. Cívka se parádně odvíjela a vypadalo to na dobrou rybu. Sedám do člunu a jedu na vodu zdolávat. Po pěkném souboji podebírám dalšího krásného šupináče. Zase o kousek posouvám váhu a připisuji 17kg na své konto. Montáž spouštím hned zpět na místo a doufám, že by ještě do oběda mohl jeden záběr přijít. Odpoledne ani večer jsme zatím žádný záběr neudělali a moc této době nevěříme.

Velikost úlovků šla tím správným směrem – 17 kg na panáčka N1.

 Do oběda už se bohužel nestalo nic. Po jídle odpočíváme ve stínu, vychutnáváme studené pivko z potoka a nic nenasvědčuje, že by měl přijít záběr. Jaké překvapení, když se najednou rozezní můj příposlech. Záběr je do mírného padáku a čekám cejna. Než doběhnu k prutům, swinger už se lepí pod prut a přichází pěkná pomalá jízda. V ten moment je mi jasné, že to cejn rozhodně nebude. Jedu za rybou, po cestě odháknu jednu vázku a za pár minut už vidím na hladině jezdit plovák. Super, je tam a je na volno. Ryba odjela hodně bokem, to tady většinou dělají „koně“. Jak jsem rybu poprvé uviděl pod hladinou, věděl jsem podle šířky, že to je ryba kolem 20 kg. Snažil jsem se ho podebrat na první dobrou, ale kapr zjistil, že se něco děje a začal několikaminutový souboj. Nikam jsem na „oleji“ nespěchal a na druhý pokus už ho nabagroval do podběráku. Ryba si chvilku odpočinula v síti, položil jsem montáž zpět, přemístil kapra do podložky a uháněl zpět ke břehu. Váha ukázala po odečtení saku 21,4 kg. Následoval společný panáček na oslavu.

Hranice dvaceti kilogramů pokořena!

 Další den za mnou dorazila rodina. Vůbec mi nevadilo, že se tentokrát žádná ryba nekonala. Se synem Robinem a Lůcou jsme si to i tak užili. Navečer jsem stáhnul pruty a vyrazili jsme na koupaliště. Cestou zpět jsme koupili ledovou kávu a zmrzlinu, která klukům u vody přišla vhod.  Už jsem večer nevyvážel a nechal vše na ráno.

 Hned ve čtyři opět putovaly montáže na svá místa. Chtěl jsem chytit alespoň jednoho, abych ho mohl ukázat synkovi a ženě, ale ráno ani dopoledne se záběr nedostavil. Po obědě to ale opět vyletělo. Vydoloval jsem dalšího parádního šupináče těsně pod dvacetikilovou hranicí. Váha ukázala krásných 19,25 kg. Udělali jsme si pár fotek na památku a rybu co nejrychleji pustili zpět, abychom ji v tom horku moc netrápili.

Poslední ryba výpravy, které k magické hranici chybělo jen pár deka.

 Robin s Lůcou odjeli domů. Čekal mě poslední večer a ráno u vody. Dorazil i další parťák Aleš, takže jsme si měli celý večer o čem povídat. Další den ráno jsem po brzké vyvážce začal hned balit, abych to stihl ještě v době, kdy se dalo venku fungovat. Záběr už jsem neudělal, ale domů jsem odjížděl více než spokojený, protože v těch podmínkách bylo těch 6 kaprů zatraceně cenných.

Za Infinity team Rosťa Souček