Na novém místě

Je listopad, rtuť teploměrů padá pod bod mrazu a kaprařská sezóna se chýlí ke konci. V tuto dobu jet na delší výpravu je už spíše pro otrlé rybáře. Sám jsem žádnou delší výpravu neplánoval, spíše si užít pár krátkých mrazivých vycházek a rozloučit se s podzimní přírodou. Osud byl však jiného názoru…dostal jsem nabídku, která se neodmítá.
Byl běžný všední den a na Messengeru mi pípla zpráva. Koukám, kdo mi to píše, byl to jeden můj známý s otázkou, zda mám ještě dovolenou, pomalu mi to docházelo a během pár zpráv bylo rozhodnuto. Vyrážíme spolu na týdenní výpravu. Pro mě na neznámou vodu, kamsi na sever k toku Labe. Tato nabídka se opravdu nedala odmítnout, poznat nový revír a zažít nová dobrodružství.
Uplynulo pár dní, při kterých jsme si oba připravili všechny nezbytné věci do mrazivých dní a setkali se na předem určeném místě. Sraz byl domluven na 8:30 ráno, abychom měli jistotu, že místo, kde plánujeme lovit, bude volné. Pro mě to znamenalo vstávat již o několik hodin dříve a s člunem na střeše podstoupit dlouhou cestu směrem na sever. Při příjezdu k vodě jsem byl velmi překvapen, pro mě úplně něco nového, na co jsem nebyl dosud zvyklý, ale byl jsem odhodlaný přizpůsobit se.

Na lovná místa se musíme přepravit na člunech, takže nezbývalo nic jiného, než nanosit celou naší výbavu k vodě a naložit ji na čluny. S tím jsme neměli jediné problémy, pro oba se jednalo o běžnou rutinu. Vše je na člunech a vyrážíme na ,,nejlepší“ místo této lokality, alespoň podle parťákových zkušeností. Po pár minutách jsme na místě, vybalujeme věci a stavíme bivaky. Vzápětí vyrážíme na vodu zmapovat dno a najít vhodná místa, kde by se kapři mohli zdržovat a přijímat potravu.
Tento revír je velmi bohatý na zlomy a různé lavice, takže jsme mohli v průběhu celé výpravy zkoušet a hledat ty nejproduktivnější. Tato voda je velmi zrádná a člověk nikdy neví, jestli se k Vám otočí zády, nebo naopak vydá své poklady.
Vyvážíme své montáže. Já se pokouším chytat stejným způsobem, na který jsem zvyklý na ,,svých“ lokalitách. Proto na jeden prut dávám panáčka ze Salmona Infinity a pop-up dumbels Stinky. Na druhý dvě 18mm kuličky Pinky.
Když je vše připraveno, usedáme do svých křesílek, popíjíme teplý čaj a vyprávíme si příhody od vody.
Byli jsme připraveni, že si na první záběr počkáme i několik dní. Parťákovi se však pruty celkem rozjezdily a během prvních dnů, měl na podložce už několik pěkných kaprů. Mé hlásiče však mlčely a já začal pochybovat, co asi dělám špatně??
Následující dny se nesly ve stejném duchu. Přes den je klid a čekáme na setmění. A opravdu se to stávalo pravidlem, setmělo se a aktivita ryb začala stoupat. Na podložce se ocitly další krásné ryby, ale já byl stále bez kontaktu s rybou, a tak nastal čas na změnu, měním lovná místa a na vlas pod háček dávám 24mm.
Přichází další večer a s ním i očekávané záběry, zdálo se nám, že záběry ustávají a opravdu to tak bylo, tento večer přišel pouze jeden záběr. Mně nepomáhá ani změna místa, nerozuměl jsem tomu, dělám vše na 100% a záběr né a né přijít..jsem snad zakletý??
Do konce výpravy nám zbývají dva dny. Neznáme nic lepšího než chvíle strávené u vody. V pátek kolega zdolává pouze menšího kapříka...začaly najíždět party rybářů, aby si užily posledních pár víkendů, a my jsme z toho byli nešťastní. Vodu začal brázdit člun za člunem a klid na chytání byl ten-tam.
Před námi byla poslední noc a já byl stále bez kapra. Nepřestával jsem doufat, svým nástrahám věřím, a tak bylo zbytečné něco měnit. Vsadil jsem vše na poslední noc a doufal, že labské prokletí prolomím. Sedíme do pozdních hodin v křesílkách a nasáváme atmosféru do posledních chvil. Záběr stále né a né přijít. Je pozdě, uleháme do spacáků a já si přeji záběr, stačil by mi jeden jediný záběr, na jehož konci bych si potěžkal Labského šupináče. Nevím, zda je to sen nebo skutečnost, ale slyším hlásič, můj hlásič, na nic nečekám, vybíhám a zdolávání může začít. Ani byste nevěřili, jaký je to nádherný pocit po šesti dnech dostat záběr. Je to paráda, prokletí prolomeno a já si zapózoval před objektivem s mým prvním labským šupináčem vůbec. Zachutnal mu Monster Crab.
Ale to už je naše výprava u konce. Balíme mokré věci a skládáme je do člunů, přejet přes vodu a vše nanosit do aut, noční můra všech kaprařů...Z této výpravy si odvážím nové zkušenosti, které se mi jistě hodí do budoucna.

Za Infinity Team Tomáš ,,Lassmy“ Lassmann