Listopadová řeka

Vstávám ráno do práce jako každý všední den, ale dnes je něco jinak. Je pátek. Pátek! A navíc začátek listopadu. Posledních několik týdnů mě čímkoliv co dělám, provází představa kapra, kterého bych si velmi přál ulovit. Mohutný říční šupináč s hřbetem nepodobným trupu ponorky, s kormidlem místo ocasní ploutve mě provází všude. Navíc bych ho rád zapřáhl na úseku naší největší řeky, kterému jsem se začal více věnovat již v průběhu dvou posledních sezón a rád bych v podzimu navázal na relativně úspěšné jarní výpravy. Laťka není zrovna nízko, přál bych si mít konečně na podložce a před objektivem fotoaparátu kapra z kategorie alespoň 15 kg+.

Naplánovaná 36 hodinová výprava začíná konečně dostávat reálné obrysy. Trochu jsem si víkendovou návštěvu podpořil čtvrtečním předkrmením, kdy mě pracovní cesty vedly kolem a tak jsem si udělal krátkou zastávku s kobrou.

Příjezd jako již tradičně v těchto pokročilých měsících až za tmy ve mně příliš důvěry nevzbuzuje, mám rád, pokud ještě trochu vidím na nahazovanou montáž, abych měl jistotu, že příštích několik hodin nebudu sedět u zamotaného prutu. S tím ale bohužel dokážu málo co dělat, tradiční páteční zácpy v našem hlavním městě navíc protáhly příjezd minimálně o další hodinu a půl. Prahu mám velmi rád, ale úplně nejradši ji mám ve zpětném zrcátku mého VW cestou na rybářskou výpravu.

Každopádně jsem tu a místo je bohudíky volné. U vody je klid, ticho jako v hrobě, sem tam se na hladině objeví kolečko od bílé ryby nebo v lehkém vánku zašustí poslední zbytky listí, které ještě zůstalo na stromech. Za pár týdnů je po sezoně, možná dříve. Cestou potkávám známé tváře chytající o cca 1km níže po proudu řeky.

Na obě montáže volím návazec ze ztužené šňůrky a háček velikosti 6, rovnátko a mírně delší vlas, abych neusnadňoval situaci všudypřítomné bílé rybě, zejména nenasytným tloušťům a jesenům. Pod háček umisťuji 1x 18mm kouli řady boilies Fish v příchuti Brusinka/caviar, neboť mám s brusinkou v tomto období dobré zkušenosti. K oběma montážím přidávám po dvou kuličkách na PVA pásce a samostatnou nástrahu obaluji v pastě stejné příchutě. První montáž umisťuji lehkým náhozem na hranu koryta, odhaduji hloubku mezi 4 až 4,5m. Druhou posílám cca 25 metrů podél břehu do vymleté jámy, kde předpokládám kapří skrýš, tady je podstatně hlouběji, kolem 6,5m až 7m. Posledních několik výprav jsem zkoušel spíše mělčí části pod keři u druhého břehu, které byly úspěšné hlavně v průběhu roku. Výsledky mě však nepřesvědčily, proto volím raději hlubší místa v korytě a podél něj. Krmím jen střídmě, předpokládám, že čtvrteční zákrm ryby nenechal na pochybách, že zde nějakou potravu najdou i o několik dní později. Navíc, nechci si na krátkou víkendovou výpravu uměle tvořit vysokou konkurenci v přílišném množství volných návnad.

Je nahozeno, zázemí připraveno a je čas vychutnat si sklenku něčeho ostřejšího po vyčerpávajícím celotýdenním pracovním nasazení. Obloha je černě lesklá jak z antracitu. Nebe poseté hvězdami dává tušit chladnější noc, (čti; začíná být kosa jak v Rusku). Je nádherná noc, měsíc dorůstá a barví okolní přírodu stříbrného nádechu.

Do dvou hodin po nahození přichází záběr na prut z mělčího místa. Po pěkném souboji podebírám šupináče 10,9 kg. Poměrně dobrý start.  Lehce přikrmím, přehazuji na zhruba stejné místo a jdu se s pocitem dobře odvedené práce zabalit do spacáku.

Nad ránem mě budí další jízda na stejný prut, ryba si rychle bere metry vlasce. Tentokrát můj start není jako obvykle z kategorie Usain Bolt, ale připomíná spíše žižkovského harmonikáře na cestě z Vystřelenýho Voka.

Zvedám prut a příštích několik desítek vteřin jsem na břehu v pozici diváka. Čekám, až ryba začne trochu ztrácet síly. Nemá smysl snažit se ho rozjetého obrátit, modlím se jen, aby to někam nepověsil. V ruce držím ohnutý prut a vyčkávám vhodného okamžiku. Tah nakonec trochu polevuje, rybu celkem snadno obracím a postupně přitahuji ke břehu. Jsem svědkem ještě několika výpadů, kdy se kapr snaží dostat do hloubky, kterou mám pod nohama a využít tak naplavených překážek k osvobození. Držím ho ale relativně zkrátka a tak se zanedlouho vyhoupne na hladině pěkně naštvaný šupináč. V podběráku ho odhaduji na 12 až 13kg.

Jdu ho zvážit, po odečtení vážící tašky se dobírám 12,7 kg. Super. Opravdu mám radost, zejména ze dvou důvodů. Již dlouho jsem sliboval kamarádům z IFB teamu, že konečně vyzkouším jejich produkty. Jejich výsledky z loňského podzimu a letošního jara hovořily jasně a za druhé se dlouho na tomto úseku nechytila slušná ryba. Jsem nadmíru spokojený.

V sobotu ráno vyměňuji obě nástrahy za čerstvé a zkouším stejná místa. Počasí se změnilo, obloha je potažená závojem oblačnosti v barvě ocelově světlé šedi až daleko za obzor. K tomu se přidal lehký východní vítr. Pomalu mě opouští naděje na další záběr, neboť jak rád říká jeden můj kamarád: „Z východu k nám nikdy nic dobrého nepřišlo.“  I přesto ale v průběhu dne chytám ještě dva menší kapry z mělčího fleku, z větší hloubky se spletl pouze cejnek malý.

Začal pravý podzim, vlezlá mokrá zima, umocněná větrem, zalézající za nehty a nenechávající prsty na nohou na pochybách, že se znovu zahřejí až na cestě domů. Přesto to máme všichni rádi, osobní pohodlí musí v honbě za velkými kapry jít stranou.

V neděli balím už dopoledne, zejména díky řadě automobilů defilujících před mým zázemím, ze kterých vystupují postavy se srandovními hučkami na hlavách, v zeleném oblečení a s flintami na ramenou. Informují mě, že zde bude probíhat naháňka na divočáka. Prásknutí nejméně 12 párů dveří od auta znamená konec veškerým nadějím. Mého všudypřítomného parťáka Ronyho, Rhodéského Ridgebacka, jsem tedy nucen přivázat na šňůru, což nese velmi nelibě, kňučí, fňuká a demonstrativně zívá až do odjezdu, což nesu velmi nelibě já.

Vzhledem k faktu, že se mi nedávno rozbil fotoaparát (a nejsem schopnej ho dojít nechat opravit), jsem byl nucen otravovat kluky chytající pode mnou a rád bych poděkoval Zahrymu, že mě na požádání přišel vyfotit.

Ukázalo se, že cena boilie není rozhodující faktor, a že i cenově výhodnější mix z řady IFB dokáže udělat dobrý výsledek i za tak krátký časový úsek jakým je víkendová výprava.

Přeji všem úspěšný závěr sezóny, honba pokračuje.

Honza Zewlbába Havlíček