Jedna jízda

Je středa (31.10.) a my s  Peggynou vyrážíme na pár nocí na naši oblíbenou řeku. Již den předem jsem přemýšlel, kde by v tomto období ryby mohly být. Nakonec se rozhoduji pro nadjezí, kde jsem sice letos již několikrát byl, ale mám pocit, že toto místo mi stále ještě má co vydat. Po příjezdu zjišťuji, že je místo obsazené a tak jdu alespoň s lovci prohodit pár slov. Zjišťuji, že ryby jim vůbec nejdou a ani se v okolí jezu neukazují. Znovu jsem tedy na začátku a přemýšlím, kde se „upíchneme“. Vylučovací metodou se rozhoduji pro pravý opak tohoto místa a to flek v podjezí.

Na místo jsem dorazil kolem poledne a rychle vybalil věci. Cesta na tento flek není zcela ideální a po deštích jsem projel s drobnými obtížemi, ale na fleku jsem a to je hlavní.

Voda je již poměrně studená (8st) a tak volím pro začátek trochu střídmější množství krmení a rozhazuji na vytipované místo kolem čtvrt kila, na půlky a čtvrtky, rozkrájeného boilies.

Večer a ráno se ovšem záběr nedostavil a navíc během dopoledne spustili zkušební provoz naproti mě nově postavené elektrárny. S tímto jsem nepočítal, a jelikož se tím razantně změnil tok řeky a nový proud směřoval přímo na moje krmné místo a způsoboval tam mohutné víření, rozhodl jsem se pro přesun zhruba o 500 m níž po proudu, kde jsem věděl o mělčině zhruba na polovině řeky.

Taktika na novém místě byla prakticky stejná, jen jsem k zakrmení použil zhruba půl kila rozkrájených koulí „kraba“. Brzy začaly chodit první záběry od cejnů, jesenů a tloušťů. Záběr od kapra přišel až druhý den ráno, kdy jsem dostal pomalý záběr na prut z mělčiny a po nepříliš dlouhém boji zdolávám pěkně rostlého lysce. Další záběr od kapra se již nedostavil, ale díky ativitě cejnů a jelců jsem si zvuku příposlechu užil do sytosti.

Další den nad ránem balíme a čeká nás přesun za Petrem Pudilem na přehradu vltavské kaskády, kde budeme společně lovit celý následující týden.

Za Infinity team Štěpán „Fosgen“ Cigánek