Jarní výprava pod Pálavské kopce

Druhá polovina května je pro mě nejlepší období na to, abych vyrazil na pár dní k vodě a pokusil se zdolat nějaké pálavské mohykány. Společně s Liborem jsme si naplánovali výpravu k této nádherné přehradě. Vytipovali jsme si místa a z taktických důvodu jsme se rozhodli pro forhond. Při příjezdu nám trvalo pár hodin vše nachystat a pak jsme mohli vyrazit na vodu s naloženými čluny. Pro mě to bylo úplně nové místo, ale Libor tady již chytal. Dal mi pár rad a typů, díky kterým jsem mohl v následujících dnech zažít nejlepší výpravu, kterou jsem kdy zažil.

Na první prut jsem nabil panáčka N1, který jsem balil do pasty stejné příchutě. Pokládal jsem ho vedle velkého pařezu, kde bylo dno s porovnáním v okolí úplně tvrdé. Pro lepší orientaci jsem zvolil tyč od podběráku, kdy jsem zjistil, že se na dně nachází slávičkové pole. První večer byl klidný, nedělo se nic zásadního, do půlnoci bylo vidět u břehu pouze pár menších kaprů. Došlo mi, že musím něco změnit, abych dosáhl takové velikosti kapra, pro kterou jsem dojel. Budík byl nastaven na čtvrtou ranní hodinu, všude kolem úplný úklid, jen z nedaleké silnice šlo občas slyšet auto. Vyrazil jsem na vodu ke svému předkrmenému místu, tam jsem zaslechl výskot nemalého kapra a v ten moment mi hlavou proběhlo, že dneska bude ten den. Položil jsem prut tentokrát na jinou stranu pařezu, opět na tvrdé dno, zacukroval jsem rozpůlenými koulemi N1 a vyplul zpět ke břehu. S druhým prutem jsem experimentoval, ten jsem pokládal na různá místa. Zkoušel jsem odchytit rybu, která by mohlo proplouvat. Kolem půl páté byly pruty ve vodě, podíval jsem se na předpověď, která hlásila silný vítr a bouřky, tak jsem zalezl do spacáku. Najednou mi v uších zněl nepřetržitý tón hlásiče, šup do broďáků a honem za rybou. Celou dobu si ryba brala z cívky, věděl jsem, že nebude malá. Po boji ve vlnách se mi podařilo do podběráku navést šupináče s váhou 18 kg.

V rychlosti jsem stihl fotku a šup s nim zpět do vody. Prut jsem položil na to stejné místo, vyměnil návazce, pod háčkem opět panáček N1. Vítr zesílil a s Liborem jsme čekali na další záběr. Netrvalo dlouho a za rybou tentokrát vyjel Libor. Během dne se mi podařilo zdolat pár menších kaprů, podmínky pro většího se zlepšovaly, začalo pršet, vítr ještě zesílil a nad palavskými kopci začaly oblohu protínat blesky, něco nádherného. Chvíli před jedenáctou večerní hodinou, za velmi silného větru, jsem dostal padák. Záběr přišel znovu na prut od pařezu. Po pár minutách jsem podebral kulatého 15kg lysce. 

Podíval jsem se na hodinky, zbývala necelá hodina lovu do půlnoci, na to mám jiný pohled, ale pravidla jsou pravidla a musí se dodržovat. Lehl jsem si, projížděl jsem úlovky ostatních kaprařů a četl si různé diskuze. V tom jsem uslyšel od prutu cívku, hlásič stávkoval, doběhl jsem v broďákách k prutu a swinger byl přilepený. Z cívky mizel metr za metrem, sedl jsem do člunu a jel za rybou.

Ve vzdálenosti cca 100 metrů za místem byl vlasec ve vázce ale kapr si stále odmotával, vyhodil jsem kotvičku, zachytil jsem nějaký keř, cukl jsem a tak vlasec povolil a já mohl pokračovat ve zdolávání. Podíval jsem se na GPS a najednou jsem byl o 400 metrů dále, vítr a kapr mě neustále hnali dál na volnou vodu. Posvítil jsem čelovkou na vlasec a v tom uviděl šokovku, byl jsem blízko. Kapr se vynořil a já uviděl, že to opravdu není malá ryba. Kapra jsem si připravil, předjel jsem ho po větru a snažil se ho navést do podběráku ale nechtěl se vzdát, výpad a zase byl předemnou. Díky silnému větru jsem ho nemohl podebrat. Opět jsem si musel najet před něj a opakovat tento postup 4x. Od břehu jsem byl asi 500 metrů, na pátý pokus se mi podařilo dostat kapra do podběráku a na připravenou podložku do lodě. Šupinatá jikernačka, věděl jsem, že bude větší jak ten lysec. Můj 55lb motor neměl dostatek síly, aby překonal vlny a silný vítr. Musel jsem mu trochu pomoci, sedl jsem si k veslům a začal makat. Ke břehu jsem se dostal zhruba 20 minut po půlnoci.
Libor už mě netrpělivě vyhlížel. Měl jsem neskutečnou radost, byl jsem plnej adrenalinu, takový den jsem si opravdu vysnil. Rychle jsem zakotvil člun, vytáhl kapra z lodi a vyfotil se s ním, na váze se ukázalo 17,9kg. Poté jsem ho pustil a vytáhl z vody druhý prut.

Do postele jsem se dostal před druhou hodinou, celou dobu byl semnou vzhůru i Libor. Řekli jsme si, že ráno ve čtyři hodiny určitě vstávat nebudeme, že se aspoň do šesti prospíme. Teď už víme, že to byla chyba. Po probuzení jsme vyjeli na vodu, zhrozil jsem se. Přibližně 150 metrů za místem, kde jsem pokládal svoji montáž zakotvila loď se dvěmi rybáři a v ten moment jsem věděl, že tímto moje šance na další větší úlovek klesla. Celý den jsem nedostal žádný záběr. Před večerem jsem převážel pruty a zjistil jsem, že se mi na háček nabalili slavičky. Bohužel jsem se nedočkal žádné ryby, nejen že před námi stála loď, ale i počasí se razantně změnilo, byla to celkem opalovačka a takhle to pokračovalo i další den. Poslední den výpravy jsme zakončili ulovením menších kaprů. Zabalili jsme si věci a vydali se zpátky domů. Již během cesty jsem myslel na den, kdy se zase budu k Pálavským jezerům moci vrátit.

Karel Vlach