Jarní Vltavské tažení

Je začátek května a já se stejně jako minulý rok, přesně touto dobou, plavím lesním údolím, jedné naší krásné přehrady. Chci najít místo, na kterém strávím necelých 12 dní. 12 dlouhých dní uprostřed přírody, daleko od lidí, povinností a stresu. Nemohu se dočkat, až budou pruty nahozeny na svých místech, postavené brolly a jediné co uslyším, budou zvuky přírody a mého příposlechu. Ale zpět do reality, vše bylo trošku jinak…

Čím dál víc, mě baví poznávat nové revíry a místa na kterých jsem nikdy nerybařil. Ten pocit napětí a z velké části i nejistoty, jestli jsem na místě, na kterém bych v toto období být měl a dělám vše tak, jak bych zde dělat měl, mám prostě rád. Tyto pocity a trošku jiný průběh jara než byl minulý rok, mě donutily jet o mnoho kilometrů výš proti proudu, do mělčích oblastí přehrady.

Výběr místa

Tak, jsem už tedy naloděný a pomalu pluji zhruba do míst, které znám pouze z Google map, na kterých vypadala slibně. První věc, která mě zaráží, jsou chatky, které na mapách nebyly vidět. A tak pluji dál. Po chvíli vyjíždím ze zatáčky, na dlouhou rovinku, která je obsypaná rybáři. Po chvíli váhání zastavuji u jednoho volného místa, nejdál od všech rybářů. Rozhoduji se, že zde zůstanu a budu doufat, že se v blízké době situace zlepší. Na takto dlouhou výpravu se dostanu maximálně jednou do roka,takže z ní chci vytěžit co možná nejvíc. Proto nejsem z okolních rybářů nadšený. Každý vlasec ve vodě a každé kilo krmení navíc, mou šanci na úspěšný lov snižuje.

První dny

Přesun a výběr místa mi zabral mnoho času a tak se dávám ihned do práce. Vyhazuji věci z člunu na břeh a vydávám se na průzkum dna. Od prvních metrů na vodě, jsem poměrně nadšen. Dno je tu kamenité a dost členité, takže mám možnost zkoušet lov v různých hloubkách. Žádná vana, jako na místě, kde jsem chytal minulý rok, ale místo poměrně složité na hledání ryb. V levé části je mělčina, která pozvolna klesá až ke korytu, které začíná zhruba 30m od břehu. Dno se tu svažuje jak od mého břehu k protějšímu, tak i zleva doprava, takže uprostřed mého místa začíná hloubka už tak po deseti metrech. O kousek vpravo je menší dolík, ve kterém jsem našel největší hloubku v okolí. Takže metr sem, metr tam, při nočních náhozech naslepo, nepřipadá moc v úvahu, pokud budou ryby brát jen v určitých hloubkách.

Bude akce?

Jde se na to

Místa, kde začnu hledat ryby mám vybraná a pruty jsou nahozeny. Levý, letěl přímo do koryta v půlce toku a pravý do dolíku. S krmením, jsem začal pozvolna. Nakobroval jsem, asi tak půl kila boilie ke každé montáži a s prvním záběrem byl v plánu i velký zákrm boiliesem a řepkou. Až najedou ryby, chci je tu za každou cenu udržet. První 24 hodin bylo bez záběru. A tak zkouším levý prut zavézt až ke druhé straně, kousek od velkého keře, který přečnívá do vody. Po prvním zákrmu řepkou, který jsem nakonec uskutečnil už dnes, se začali na hladině ukazovat cejni a občas i nějaký menší kapřík. To je vždy dobré znamení.

Když už ze mě pomalu začalo vyprchávat prvotní zklamání z břehů plných rybářů, tak začali být aktivní sousedi naproti, kousek po proudu. Uvnitř brolly, v teple svého spacáku, jsem si poslechl pár lidových písní, které jsem slyšel naposledy na základní škole při hudební výchově. Už chyběla jen ta kytara, nebo piáno. To naštěstí kolegové naproti s sebou neměli. Nakonec, se smíšenými pocity, usínám a sním o prvním kontaktu s rybou.

Brzy ráno, ještě za tmy, konečně vystřelil prut z dolíku. Ihned nasedám do člunu, abych o rybu zbytečně nepřišel mezi velkými kameny, které tu jsou rozesety po celém dně. Užívám si parádní souboj, za chladného a velmi mlhavého rána. Přes tu mlhu, mám i velký problém podebrat kapra, protože ho prostě nevidím, ani když už musí být někde přímo přede mnou. Na několikátý pokus, téměř naslepo navádím rybu do podběráku a zvesela si vezu svůj první úlovek ke břehu. Byl to šupík, který měl lehce nad 9kg. To je fajn začátek, snad se to teď rozjezdí, doufám, a podle plánu provádím první masivní zákrm několika kilogramy koulí a kýblem řepky.

První úlovek udělá vždy velkou radost nehledě na jeho velikost

Po ranním nadšení z prvního kapra, přichází další studená sprcha. Dnes je státní svátek a toho chce k rybolovu využít plno lidí. Kolony pramic a člunů projíždí křížem krážem po okolí a hledají nějaký volný flek. S každou projíždějící partou rybářů se modlím, ať jedou co nejdál a nesednou si až nesmyslně blízko vedle mě. Modlení mi asi moc nejde a tak po mé levici se pomalu rozrůstá další tyčovkové pole a tím se mi tenčí možnost, že se ke mně zleva dostane nějaká ryba. Dlouhé hodiny přemýšlím nad stěhování, ale v tuto dobu, to bude asi všude stejné.

Druhý den se budím bez kontaktu s rybou. Masivní zákrm, měl nejspíš opačný efekt než jsem čekal. Aby ne, když všude okolo lítá do vody tuny krmení… A tak volím naprosto opačnou strategii a na pravý prut jen velmi lehce zakrmuji, asi tak 25 kuliček. Levý prut stahuji z druhé strany a zkouším ho hodit jen pár metrů před sebe do míst, kde dno začíná přecházet z mělčiny do hloubky a nastražuji jen samotnou malou plovku, kořeněné příchutě N1. Kolem rozhazuji pár pelet a doufám, že tím zaujmu aspoň nějakou menší rybu. O pár hodin později mě z pochmurné nálady vysvobozuje jízda na prut s plovkou. Za pár minut mám na břehu dalšího kapra lehce přesahujícího 9kg a dlouhého 89cm. Kemp u protějšího břehu vytahuje motorovou pilu a řeže dřív, asi bude večer mejdan. To mi však momentálně nevadí, jsem rád, že mám ryby skoro pod nohama a budu bojovat dál.

Dlouhán, který mě vysvobodil z pochmurné nálady

Vůně mého dětství

Boilie, na tuto výpravu jsem zvolil doslova srdcem. Na letošním veletrhu FF2019, jsem si na stánku Infinity baits přičichl k boilie Monster Crab a ihned se mi vybavily mé kaprařské začátky, ve kterých jsem s velmi podobně vonícími nástrahamy začínal. Vybavily se mi vzpomínky na první úlovky a zážitky, které hodně ovlivnily můj rybářský vývoj. Takže jsem měl hned jasno, které koule vezmu na jarní výlet. A tak vybaven dostatečným množstvím craba, doplněného o levnější verzi boilie Fish z řady Basic, se připravuji na další dny. Každé ráno si nasypu do kýble potřebné množství boilie, které zaliji vodou a přidám trochu Liver activu shodné příchutě, Monster crab. Takto připravenou návnadou krmím od prvního dne. Dalším ranním rituálem, bylo vázání nových návazců. Je tu velmi tvrdé kamenité dno, o které se háčky velmi rychle tupí.

Boilie Monster crab zalité vodou a trochou Liver activu

Přichází odměna za dobře odvedenou práci

Blíží se večer a jako každý den utichá vítr, začíná se velmi rychle ochlazovat a aktivita ryb na vodní hladině se pomalu zvyšuje. Řekl bych, že každým dnem se tu ukazuje víc a víc kaprů a cejnů ubývá.V přístřešku si pevně mačkám palce a dokola opakuji. „Prosím, ať to vezme, prosím, ať to vezme.“ A tak jako každý večer, jsem opět bez záběru. Ten však přichází brzy ráno. Vymodlená jízda mě žene ven ze spacáku. Při zvednutí prutu si myslím, že jsem ve vázce, která však jde, jen velmi stěží přitahovat. Trošku víc se opřu do prutu a lehkými škubanci hlavou, mi cosi napovídá, že se nejedná o vázku. Na druhém konci je ryba, kterou přitahuji jak velký, vodou nasáklý kus hadru. Brzy se na mě vyvalí mohutné šupinaté tělo kapra, kterého bez váhání napoprvé podebírám. Po těch několika dnech trápení a nervů, přichází ta nejlepší odměna. Kapr s velkým hrbem za hlavou, kterému jsem po odečtení saku navážil 15.10kg.

Ta nejlepší odměna

Hrbáč

Po pořízení fotek a krátkého videa, pouštím hrbáče zpět domů. V klidu měním návazec, dokrmuji pár kuličkamy a nahazuji zpět do úspěšného dolíku. Neuplynula ani hodina a rozjíždí se mi druhý prut. Tentokrát souboj probíhá úplně jinak a ryba si od začátku souboje bere metry vlasce. Naskakuji do člunu a vydávám se na stíhací jízdu. Když už jsem u kapra, zažívám ten nejistý adrenalinový pocit, kdy je váš soupeř přímo pod vámi, břicho si pomalu dře o dno a vy jen cítíte to “břinkání“ vlasce o kameny a za žádnou cenu nechce k hladině. Přitáhnete ho o kousek výš a následuje prudký výpad zpět ke dnu. Ale každý souboj má svého vítěze. Po půl hodině přetahování je má vaničková podložka prověšená až k zemi. Je v ní další hezký kousek z kategorie 15+. Tentokrát lysí pupkáč s obrovskou ocasní ploutví. Toto páteční ráno, si budu dlouho pamatovat.

Další hezký kousek z kategorie 15+

Přichází víkend a skoro nepřetržitě prší. Někteří rybáři odjíždí. I skoro týden planoucí oheň na protějším břehu vyhasl. Brzy však najíždějí jiní rybáři, takže důvod k oslavám stále není. A jako skoro všichni ostatní, umístí bójku, vysypou k ní kýbl krmení a čekají na záběr. Až si pomalu připadám blbě s těmi svými pidi zákrmy. Už ani řepkou nekrmím. Víkend byl hodně odpočinkový, až na dvoje stěhování o kousek výš, kvůli neustále stoupající vodě. Není moc příjemné se probudit s vodou v brollku. Z odpočinku mě kromě záplavy vyrušili i dva menší kapříci. Nemilým zpestřením bylo i pozorování místních rybářů, kteří k vodě chodili skoro každý den. Srkačky, které používali, se ještě dají skousnout, ale vylovování ryb bez podběráku, způsobem chytit vlasec a rybu přitáhnout po zemi až k nohám, už ne. Další věc, které mě překvapila, byla délka jejich lovu. Jakmile uloví dva kapry, které na místě zabijí a hodí do kýble, končí jejich vycházka. Někdy byli u vody hodinu, jindy celé odpoledne, než si splnili svůj denní limit. Přirovnal bych to k nákupu v obchodě. Přijedu, nakoupím a jedu se domu najíst…

Konečně další akce

Až během pondělka se trošku uklidnilo počasí a tyčovkové pole lehce prořídlo. Aktivita ryb se opět zvýšila a hladina byla konečně zase živá. Ale záběr přichází až v úterý odpoledne. Po dvou dnech bez nějaké akce, je to parádní pocit mít na prutu rybu. Především, když je to krásný lysák přes 10kg. Po něm ihned následuje další záběr a tentokrát to je šupík těsně pod 10kg. Dva rychlé záběry mi vlily krev do žil. Večer začíná opět pršet a prší nepřetržitě i následující den. Zrovna když jsem schovaný pod deštníkem a vařím si čaj na zahřátí, přichází nenápadný záběr, který tipuji na tlouště. Ale po zvednutí prutu hned vím, že to tloušť nebude. Ryba se zdá být těžká, ale moc nevzdoruje, tak ji zdolávám ze břehu. Po pár minutách se přede mnou objeví velký vír a silueta dlouhého kapra, který prudkým výpadem odplouvá daleko od břehu. A tak raději naskakuji do člunu a pluji za ním. Z klidného souboje je najednou další tvrdý boj. Kapr si se mnou dělá co chce, nejde odlepit ode dna a bere mě na vyhlídkovou jízdu po přehradě. Už jsem asi 500m od svého místa a promočený na kost. Moje MK trojka je ohnutá snad na maximum a ryba plave jak ponorka, kdesi pod vodní hladinou. Souboj končí po neuvěřitelné hodině na půl. Podebral jsem téměř metrové šupinaté torpédo. Ani nevím, jestli jsem měl větší radost z úlovku, nebo z toho, že je souboj u konce. Mohutný, 98cm dlouhý, 15,50kg těžký šupináč a neodpadnutá zátěž ze závěsky, se postaraly o snad nejdelší souboj o kterém jsem kdy slyšel. Až se za to trošku stydím. Ale radost z úlovku byla veliká, navíc je to třetí ryba nad 15kg z této výpravy. Po převlečení do posledních zbytků suchého oblečení, odmotávám několik metrů zkrouceného vlasce, který byl úplně na odpis. Znovu nahazuji, dokrmuji a jdu si vypít svůj, teď už ledový čaj.

Šupináč, který mě vzal na vyhlídkovou jízdu po přehradě

Finále

Druhý den se už nic neděje a je přede mnou poslední noc této výpravy. Těsně před půlnocí, mě zvedá ze židličky červená dioda na příposlechu. Se slovy ,,déle jak 10 minut se s tebou prostě přetahovat nebudu“ běžím k prutu a rovnou jdu do člunu. Soupeř je to opět silný, ale asi mě vyslyšel a brzy mu dochází síly. V síti podběráku tak končí další úlovek. Je to další pěkná ryba, co se týče velikosti, ale po prohlédnutí kapra na podložce, jsem zjistil že není v moc dobrém stavu. Takhle to dopadá, když někdo s rybou zachází podobně, jako někteří místní rybáři o kterých jsem psal o pár řádků výš. Kapr měl 90cm a 13.50kg, ale prvotní radost z úspěchu vystřídal spíš pocit zklamání ze stavu kapra.

Ráno přichází nejméně oblíbená část výpravy a to balení. Samozřejmě pruty balím jako poslední. I díky tomu, těsně před odjezdem, si vychutnávám poslední parádní souboj. Na rozloučenou mi jednu kuličku Monster Craba zobnul další šupinatý fešák, 97cm a 14.60kg. Parádní tečka na konec, jak se sluší a patří. Jen těžko se odjíždí, když berou takové ryby, ale vše hezké jednou končí. A tak po vypuštění posledního kapra se i já vydávám na vodu s člunem plným sbalených věcí.

Parádní tečka na konec

Už teď, při odjezdu k autu si uvědomuji, že šlo o mou nejnáročnější výpravu. Bylo těžké najít ty správná místa odkud chodili záběry, naplánovat kdy, kolik a jak krmit, abych se odlišil od ostatních rybářů. Záběrů bylo poměrně málo a chodili jen v určité časy až na několik vyjímek. Nejproduktivnější čas byl mezi pátou a osmou ranní, poté odpoledne od dvou do šesti. V jiný časový úsek, přišel záběr jen zřídkakdy.

Díky parťákovi Ondrovi, který chytal kousek ode mě, za tyto každoroční společné akce. A ženě, která je v tomto směru až neuvěřitelně tolerantní a dovolí mi zmizet skoro na dva týdny pryč, ikdyž máme doma ty naše dvě ďáblice uzlobený. A v neposlední řadě díky firmě Infinity baits, za spolehlivě fungující nástrahy. Už teď, se těším na příští rok, až budu opět na stejné vodě, ale zase na jiném místě.

Za Infinity team Tomáš Sekera