Duben podruhé

Rybařina je koníčkem, který neláká jen muže ale i naše drahé polovičky. A ta má, si po dlouhých měsících rozmýšlení zařídila svou první povolenku. Sotva co ji stačil zaschnout inkoust na rybářském lístku, tak jsme se vydali k vodě za novými společnými zážitky.

Rychle jsme sehnali hlídání pro obě dcerky, sbalili věci a vyrazili. Jelikož bylo sobotní odpoledne, tak bylo celkem složité najít místo, kde by byl klid a šance na efektivní lov. Navíc jsme měli hlídání jen na pár hodin. Na prvním vytipovaném místě se zrovna konaly rybářské závody, (jak já tyhle akce na svazových vodách miluji...) takže rychlá otočka a míříme na druhé oblíbené místo. Ale ani tam jsme nepochodily. Hlava na hlavě, prut vedle prutu a my už pěkně naštvaní. Takže volba padla na místo na vedlejším úseku řeky, kterému jsem se chtěl tak trošku vyhnout. V tomto období je to zde sice na ryby perfektní, ale často se zde vázne a následně trhá. A to se mi teď, pár dní před velkou výpravou moc nehodí. Zásoba olov, háčků a závěsek se zde až neuvěřitelně rychle tenčí. Možná proto, zde široko daleko nikdo není.

Čas utiká a tak bleskově připravuji věci. Na všechny tři pruty nastražuji po jedné 24mm kuličce N1 a rozmisťuji je dostatečně daleko od sebe. Čtvrtý prut by tu byl spíš na obtíž. Jelikož místo velmi dobře znám, nebojím se i na ty čtyři hodiny, které ještě na lov máme zakrmit minimálně dvěmi kily boilie na velkou plochu.

Po necelé hodině přichází první záběr ale kapr mi po 15 minutách souboje zajíždí do vázky, ve které o něj přicházím. Ani na chvilinku se neodlepil ode dna a tak bohužel ani nemám tušení s kým jsem měl tu čest, nebo spíš naštěstí?!

Trochu znovu přikrmuji a v tom přichází další záběr. Tentokrát jsem vyhrál já. Kapřík má rovných 10kg a tak jsem spokojený. Nestíhám ani nahodit a je tu další akce na druhém prutu. Scénář je stejný jako při prvním záběru a tak domácí jsou opět ve vedení. Těsně před odchodem jsem však dostal šanci ke srovnání skóre. Šanci jsem využil a radost mi udělal menší šupináč kolem 75cm. No, byla to poměrně náročná čtyř-hodinovka ale jsem za to samozřejmě rád. Bohužel, Péťa dnes byla úplně bez záběru, navíc "zápas" skončil remízou a tak se rozhodujeme jít na dalších pár hodin k vodě i následující den. Tentokrát jsme nuceni vzít s sebou i dětičky.

A tak o pár hodin později jsme opět na břehu řeky s třemi vhozenými želízky v ohni. Rozkrmuji asi tak 20 metrový pás podél břehu, do kterého umisťuji dva pruty, ten třetí jsem nahodil ještě o pár metrů dál po proudu, kam podlě mě splave jen pár kuliček z krmného místa a mohl by tam přijít větší kapr.

Brzy začínají zlobit nenasytní tloušti a tak děti mají aspoň nějaké rozptýlení a mohou si pohladit rybku. Bohužel, ty menší tloušti nedokáží pořádně zvednout těžké 175g olovo a tak ho často jen zatáhnou mezi kameny kde pak samozřejmě váznu. Takže Péťa se stará o děti a já neustále převazuji, dělám návazce a připravuji PVA, které připevňuji na montáž při každém náhozu, abych předešel zamotání návazce.

Najednou však přichází ten správný, razantní záběr na prostřední prut, který má na starosti Péťa. V rychlosti mi předává do ruky naši mladší, 10 měsíční dcerku Emičku a letí k prutu. Já samozřejmě běžím za ní, asistovat a radit při zdolávání, jelikož zatím chytala jen malé kapříky na splávek. S "těžkým" kaprovým náčiním a bojovnými říčními kapry nemá žádné zkušenosti. Jde ji to však perfektně a tak se spíš jen dívám a snažím se pořídit nějaké hezké záběry na zrcadlovku. Když už je kapr kousek od břehu, dávám Emičku do kočárku a pověřuji starší dcerku Sofinku aby ji hlídala. Následně připravuji podběrák, abych pomohl Pétě kapra podebrat. Náhle se mi však rozbliká modrá dioda příposlechu a teď nevím co dřív. Pravý prut jede jak o život ale Péťa potřebuje pomoct podebrat svého kapra. Ten dělá další výpad a opět poodjíždí dál od břehu. Toho využívám a odbíhám ke svému prutu, který zvedám z vidliček, když už je kapr ve vázce. Chvíli se ho snažím vyprostit ale brzy musím zpět za Péťou, podebrat její úlovek. To se daří na první pokus a krásný šupináček končí v síti podběráku. Rychle, ještě ve vodě ho přendavám do saku a vracím se bojovat o svého kapra. Naštěstí, se jednalo jen o zaseklé olovo mezi kameny, které se po chvíli uvolnilo a tak jsem si mohl vychutnat další souboj se silnou rybou. Po pár výpadech je dobojováno. Rychle naplňuji vaničku vodou, abysme si mohli tento krásný double vyfotit. Šupináči 8kg a 12kg nám zvedli náladu na maximum.

Rybky puštěné zpět do vody a na břehu mě čekají dva pruty, které je potřeba převázat. A tak na nic nečekám a začínám dělat nové návazce. Z toho mě ale vyruší další záběr, na poslední nahozený prut, který byl umístěn mimo krmné místo, daleko po proudu. Ryba si od začátku bere metry vlasce a jede si po proudu jako by ji nic nebrzdilo. Tak se ji rozhoduji následovat podél břehu. Dlouhé napínavé souboje mám rád a tak si to užívám plnými doušky. Kapr bojoval dlouho a tvrdě ale dnes stálo štěstí na naší straně. Po delší době lysák, který měl lehce přes 13.5kg a stejně jako ostatní kapři, neodolal boilie N1.

Všechny pruty venku, děti unavený, my s Péťou spokojený a tak jsme se rozhodli pro odchod. Zážitků za těch pár hodin bylo mnoho a bude dlouho na co vzpomínat a z čeho čerpat energii. Někdy k dobrému lovu stačí opravdu chvilka. Být ve správnou dobu na dobrém místě, pravidelně předkrmovat a navíc fungovat jako tým doma i u vody je k nezaplacení. Trojlístek, rodina, příroda a rybaření, je prostě to nejvíc!

Za Infinity team Tomáš Sekera