Dole v dole

Song od skupiny Kabát naprosto přesně vystihuje místo pro mojí další výpravu.  Jedná se o poměrně malý, ale velice hluboký čedičový důl, kde jen několik metrů od břehu dosahuje hloubka již 10m. Uprostřed dolu je neskutečných 28m.

Po příjezdu na místo bez velkého váhání nahazuji pruty pod břeh, jeden z prutů jsem nahodil podél pravého břehu cca 30m od mého místa. Tam zakrmuji N1čkou a dále si pak vytvářím několik krmných míst kombinace Stinkyho a Monster Crab.

Než jsem vše vybalil a postavil bivak už byla tma, a tak jsem bez velkého otálení ulehl.  První kontakt s rybou jsem měl až kolem páté hodiny ráno, kdy hrobové ticho protnula pomalá jízda na pravý prut. Velkou výhodou tohoto revíru je naprosté minimum překážek a velká hloubka, a tak jsem si souboj užíval plnými doušky. Kapr neustále opakoval mohutné výpady do hlubin dolu. 3,5lb Hi-S a Centurion č. 6 ale nezklamal a já po nedlouhém ale velice silovém souboji podebral naprosto okouzlujícího šupíka s váhou 13,60kg.

Znovu jsem ulehl a kolem půl sedmé mě probudila zběsilá jízda. Opět po krásném souboji v hlubinách dolu jsem podebral menšího, ale pěkného lysce s váhou 9,2kg. Tomuto pro změnu zachutnal Stinky.

Zanedlouho poté jsem ještě zdolal drobného lysečka do 5kg. Následovalo úplně hluché dopoledne. Čas jsem věnoval přípravě návazců a neustálému udržování krmných míst. Po obědě se opět začalo něco dít a o první dva menší kapříky jsem při souboji přišel. Nasadil jsem čerstvé návazce, jelikož díky silně kamenitému dnu se háčky rychle tupí a nefungují tak, jak by měly.  V průběhu odpoledne jsem zdolal ještě lysce s váhou 8,5kg a šupíka 7kg, oba na Stinkyho. Znovu jsem prokrmil svá místa. Uvařil jsem si večerní kávu a nad důl se snesla černá tma a začalo pršet.

Po hodince déšť téměř ustal a pouze velice jemně mrholilo. Přehodil jsem pravý prut, který byl zbaven plovoucí nugety a dal se do dalšího vyčkávání.  Dokrmil jsem značnou dávku Stinkyho na střední prut a pro jistotu zkontroloval montáž a znovu jsem jí houpl  pod břeh a šel si lehnout.

Těsně po půlnoci mě probouzí pěkná táhlá jízda. Rychle skáču do pantoflí a běžím k prutu. Kapr míří směrem do hlubiny, na první kontakt se jedná o slušnější rybu. Oproti menším kaprům není boj nijak zběsilý, je v něm váha a rozvaha, žádné zběsilé škubance a výpady, ale pouze jednolitý tah jedním směrem. Chvíli si takhle hrajeme. Rozsvítím čelovku. Její baterie jsou už v posledním tažení. Sotva vidím. Rybu na poprvé podeberu, kouknu a říkám si fajn pěkná 12ka. Smotám podběrák kapr se tam spořádaně položí na bok ani se nemrská, říkám si super.  Vezmu kapra jednou rukou a nic, říkám „co je tam? Za něco drží podběrák?“ kouknu nic, tak vezmu obouruč a vytáhnu z vody pěkné monstrum.  Ještě v polospánku mám co dělat, abych kapra donesl do podložky.  Rychle běžím vyměnit čerstvé baterie do čelovky, abych se mohl podívat na to prasátko, co jsem si přinesl na podložku.  Je mi jasné i bez váhy, že předemnou leží můj nový osobáček posunutý o více než 3kg.  Váha ukazuje po odečtení saku úžasných 17,70kg.  Ve vší té euforii zapomínám zkontrolovat nastavení foťáku a fotím se špatnou clonou a špatným ohniskem, což mě trochu mrzí, ale alespoň ta ryba je ostrá.  Po pár fotkách pospíchám toto monstrum pustit zpět do svého domova. Pln dojmů nemůžu ani zamhouřit oko a samozřejmě obepisuju všechny kolegy, snad jsem některé nezbudil nočními smskami.

Do rána přijde ještě několik záběrů menších kapříků. Kolem půl deváté se vypotácím ze svého bivi, udělám si kávičku a pomalu se začnu balit a loučit s touto krásnou vodou. Doufám, že již brzy tuto vodu opět navštívím, ještě tu plave něco, co hrozně nutně musím chytit.

Za Infinity team Lukáš Pulec