Další víkend na stejném místě

Úspěchy z minulého týdne mě nenechaly dlouho na vážkách, zda opět strávím nadcházející víkend na březích mého oblíbeného úseku naší největší řeky. Vidina velkého šupináče mě nadále provází  a proto by bylo bláhové nepokusit se jej ulovit. Zejména pokud je možné, že začátkem prosince se již díky venkovním teplotám a hlavně díky nízké teplotě vody nebude moci smysluplně lovit. Je třeba využít každou volnou chvilku pro kladení pastí.

Stejně jako minulý týden se mi podařilo místo předkrmit alespoň den předem. K vodě jsem dorazil relativně brzy, bylo ještě světlo a tak jsem měl dostatek času všechno náležitě připravit. Vyměňuji šokové vlasce a odmotávám několik desítek metrů exponovaných kmenových vlasců. Přeci jen se časté úniky větších ryb přes brzdu navijáku podepisují na jejich vlastnostech. Často se poté kroutí, ztrácejí na nosnosti a v neposlední řadě mohou působit problémy při spouštění zadních olov, zejména za tmy, kdy je to obzvláště nepříjemné.

Montáže volím stejné jako minule, tedy kompletně ztuženou šňůrku a špičkově ostrý háček velikosti 6. Návazce dělám raději delší, přeci jen jsem na řece. Navíc nemám v oblibě, když se olovo při zdolávání pohybuje příliš blízko kaprově hlavě. Jako nástrahu volím opět 1x18mm kuličku postavenou na mixu Fish s kombinací Brusinka/Caviar. Tento mix je z hrubších komponentů a jeho porézní struktura zajišťuje dobrou práci a vymývání i při nízké teplotě vody, která se nyní pohybuje mezi 7°C až 8°C. Pro zvýšení atraktivity přidávám ještě obalovací pastu stejné příchutě.

Volba místa je díky výsledkům z minulého týdne víceméně jasná, jen musím najít nějaké produktivnější místo pro pravý prut. První montáž tedy opět putuje do hloubky kolem 4,5 m, zhruba do poloviny šířky toku. Druhou umisťuji o 20 m dále po proudu, ale blíže ke břehu. Hloubka zde může být kolem 5 až 5,5 m. Průtok není nijak velký a tak využívám možnosti použít zadní olova, abych měl jistotu, že zbytečně nepovedu vlasec vodním sloupcem.

Místo pro zázemí připomíná spíše bahenní lázeň, ale to mi až takové vrásky nezpůsobuje. Spíše mě trochu vystraší informace od kolegy, který chytal cca 500m po proudu v průběhu týdne a podařilo se mu ulovit pouze jednoho kapříka kolem 3kg. Spolupráce ze strany obyvatel vodní říše tedy spíše vázla. Už od příjezdu jsem tušil, že to bude spíše výprava o jednom, maximálně dvou záběrech a nasvědčovalo tomu i počasí. Nefoukal téměř žádný vítr, voda byla jak zrcadlo, na hladině nebyla znát žádná aktivita. Doufal jsem alespoň v záběr.

Naštěstí jsem na něj nemusel dlouho čekat, z příjemného rozjímání v průběhu večera mě probírá ostrá jízda. Kapr rychle ujíždí kamsi do neznáma. Zvedám prut, cívka navijáku stále cvaká. Mírným tlakem na cívku zvyšuji odpor a po chvilce kapra obracím a začínám pozvolna navíjet. Cítím však, že se mi backlead zahákl za nějakou vázku a vlasec směřuje od špičky prutu kolmo dolů. Snažím se jej všelijak vyháčkovat, povoluji vlasec a všemožně potápím prut na všechny strany, bohužel však bezúspěšně. Kapr hobluje kmenový vlasec o vázku tak dlouho až praská.

Věřím, že boční bezpečnostní závěsky v takovýchto případech plní svůj účel, a že se kapr dokáže olověné zátěže jednoduše zbavit. I z tohoto důvodu nepoužívám do závěsek kolíček na zajištění zátěže, ale nechávám je pouze silou zastrčené v obratlíku. Kapr při záběru vyrazí závěsku a ze zátěže pevné se stává zátěž průběžná. Kladu též důraz na velikost uzlu mezi kmenem a šokovým vlascem. Závěska jím musí vždy bez potíží projít. O bezpečí a zdraví kapra tedy starost nemám. Věřím, že se několika metrů vlasce bez zátěže dokáže snadno zbavit.

Jsem ale zklamaný a jdu si raději lehnout.

Druhý den se neděje vůbec nic, kromě pozorování hejna asi 60 ks kormorána, který si pro přechodné bydliště vyhlédl stromy na protějším břehu. Věřím, že se mi podaří přelstít nějakou rybu i v průběhu dne, proto nastražuji na oba pruty panáčka z 18mm potápivé kuličky a přidávám k ní 12mm popku. Nechci, aby se panáček zdvihal ode dna, jde mi spíše o kritické vyvážení nástrahy a díky fluoro barvě plovouček i o jistou míru vizuální atraktivity. I tak ale zůstávají oba pruty bez povšimnutí od cílové ryby až do tmy. Za soumraku přezbrojuji oba na samostatné potápivé nástrahy a vysílám zpět na zteč. Backleady po včerejším fiasku raději vynechávám. Vlasce nechávám volnější, zátěž na swingerech nastavuji minimální.

V průběhu večera chytám jednoho šupináče kolem 8kg, který je však chabou náplastí za páteční prohraný souboj. Rybu rychle pouštím z podběráku bez zbytečné manipulace na břehu. Doufám v ještě jeden záběr od ryby z kategorie alespoň 10 kg plus. Nechám si o nich zdát.

Brzy ráno se však sen stává skutečností. Jízda na levý prut položený na hraně koryta, cívka se rozjíždí závratnou rychlostí. Nechce se mi tomu uvěřit. Nad vodou se válí taková mlha, že prakticky ani nevidím, kudy vede vlasec od prutu a zdolávám kapra spíše podle citu.  Vůbec se mu nechce ke břehu, natož aby se vyloupl na hladinu. Postupně se přetahujeme už asi dvacet minut, když se mi ho v ranním světle podaří poprvé zahlédnout. Je to velký lysec! V tu chvíli netuším, že tento první pohled byl na dlouhou dobu zase posledním. Začíná se rozednívat, což i přes tlustou mléčnou mlhu usnadňuje zdolávání. Stále se však přetahujeme o uzel od šokovky, řádně se mi klepou kolena. O takovou rybu přeci nesmím přijít. Historka má naštěstí pro mě šťastný konec, řádně unavený kapr lehce vklouzne mezi ramena podběráku a mě zaplaví neuvěřitelný pocit zadostiučinění a blaha.

Přál bych to zažít každému slušnému lovci.

Váha po odečtení vážící tašky ukazuje 14,9 kg. Děkuji Sergejovi, který neváhal a na požádání mě i v brzkých ranních hodinách přijel obratem vyfotit. Po zbytek výpravy již jen odpočívám a začínám pomalu balit, abych nemusel vše řešit na poslední chvíli.

Konec sezóny 2013 je za dveřmi. Pokud ta moje skončí s tímto výsledkem, budu spokojený. Každopádně to ale budu ještě zkoušet, dokud dovolí podmínky.

Úspěšný závěr sezóny všem.

Honza Zewlbába Havlíček