Listopad u řeky

Na začátek listopadu jsme si naplánovali výpravu na dolní tok Labe. Týden před výpravou jsme si jeli vytipovat pár míst, kde bychom chtěli rybařit, ale předem vyhlídnutá místa na mapách byla buď dnem nezajímavá, nebo úplně nedostupná, protože jsou v zákazu vjezdu. Nakonec, jsme místečko našli a nad naše očekávání, na něm i hejna větších ryb.

Pracovní týden utekl jako voda a já už uháním autem na předem zvolené místo, jsem zde o něco dřív, než jsme byli domluvení, a tak při rozbřesku snáším věci k vodě, stavím bivak, chystám pruty a čekám až dorazí Michal. Pruty posílám do vody bez krmení, jenom se stringrem, ulehám na lehátko a usínám. Asi po hodině a půl slyším, jak nad svahem zaparkuje auto Míša, je tu! Tak mu pomáhám snášet věci z promáčeného svahu, je to pěkná klouzačka, ale za chvíli máme všechno hotovo a kocháme se proudem řeky, kterou máme oba tak rádi. První den uplynul jako lusknutím prstu a my půl hodiny před koncem doby lovu nervózně přešlapujeme u prutů, neskutečné, přichází záběr, snad přesně za pět minut deset byly naše prosby vyslyšeny a mě se rozjíždí prut! Po krátkém souboji mi Míša podebírá kapra odhadem 10 kg ale to rozhodně vyvracím, když ho v síti zvednu a chci ho odnést na podložku, tak ten má určitě třináct kámo. Ručička, po odečtení saku se zastavuje na krásných 13,7 kg, tak to je start, který jsme ani jeden nečekali. Moje oblíbená Kdvojka mě nikdy nenechala ve štychu, super! Rychlá fotka a kapr odplouvá tam, odkud připlul.

Druhý den jsme strávili klasickými povinnostmi, které máme oba velice v oblibě, pořádný steak a spánek. Večer přichází v tuhle roční dobu velice rychle a my věříme, zase alespoň v jeden záběr, ale ten večer žádný nepřišel, noc byla oproti předešlé velice chladná a jasná, a to z vlastních zkušeností vím, že nevěstí nic dobrého. Až nad ránem, asi kolem šesté, se na nás přišel podívat jeden dorostenec odhadem 7 kg. Měli jsme před sebou poslední noc a oba jsme byli jak na trní, každý z nás posílá jeden prut do koryta a jeden na houpačku pod břeh tak, abychom si co nejmíň překáželi, já všechno vsázím na Kdvoječku a Míša na lety prověřenou Njedničku snad to ještě aspoň jednou pípne. Noc byla zase úplně jiná, než ta předešlá, bylo teplo, pod mrakem a byla strašná tma, taková ta, co by se dala krájet, ale záběru jsme se do desíti nedočkali, až nad ránem to Michalovi doslova vystřelilo. Kapr si bez jediného zaváhání bere metry vlasce a uhání směrem na volnou vodu, Míša tuší větší rybu a tak opatrně kapra přitahuje k sobě, jde to docela snadno a po chvilce má kapra pod nohama to, bude nějaký dorostenec a tak prut s povolenou brzdou dává do vidliček, protože musí pro podběrák. Já i přes hvízdání a volání spím jak balvan. Všechno dobře dopadlo a kapra se mu podařilo podebrat až v tenhle moment si uvědomuje, co se vlastně stalo, v síti má ohromného lysce. Kamaráde! Mám kapra jako prase, se řevem mě budí a já ještě rozespalý koukám do podběráku a říkám P..O ten má určitě přes dvacet a taky že jo, váha se nám zastavuje na 21,5 kg. Njednička v podání dvou čtyřiadvacítek splnila svůj účel a my v euforii pobíháme po břehu a radujeme se z úlovku. Je to Míšova první dvacka a náš zatím největší úlovek.

Kamarádství, kdy jeden druhému nezávidí, ale spíš přeje a je schopen se s tím druhým radovat z úlovku, i když není jeho, je v dnešní době vzácnost a za to ti P..o moc díky!!!

Za Infinity team Filip Havlík a Míša Masný