Pro správné fungování používají tyto stránky cookies. Setrváním na stránce s tímto souhlasíte.

Odmítnout vše můžete zde.

       

29. 06. 2020 | Články

Štítování

Kdo mě zná, ví, že soukromé revíry zrovna v lásce nemám a že je prakticky nenavštěvuji. Existuje však jedna výjimka a tou jsou Jezera Štít. Ona to vlastně soukromka není, ale to je na jiné povídání. Byly roky, kde jsme zde zahajovali sezónu a v průběhu roku jsme se sem rádi vraceli, ale s postupem času jsme začali víc navštěvovat svazovky a tak byl nakonec Štít odsunut na vedlejší kolej. Tak se stalo, že jsem na tomto revíru nebyl skoro 15 let. V průběhu loňského roku, kdy jsme začali debatovat o místě konání letošního srazu IFB jsem si na něj vzpomněl, že by to mohlo být pěkné místo na konání setkání naší super partičky. Na podzim jsme s Petrem a Šárkou vyrazili jen na víkend tzv. očíhnout terén a já po létech zjistil, že jezera neztratila nic ze své krásy, ba právě naopak. Áčko se těžbou rozrostlo skoro o polovinu a mě padla sanice, když jsem viděl tu vodní plochu. Bylo rozhodnuto, sraz bude zde a já se rozhodl, že si zde udělám ještě týden své rybačky.

Když se 2. Ledna spouštěl rezervační systém, netrpělivě jsem čekal u počítače až to začne. Termín jsem měl rozhodnutý – přelom dubna a května, místo jsem neměl zvlášť vybrané, za ty roky se to tak moc změnilo, že to bude stejně cesta do neznáma. Jen jsem věděl, že chci zkusit Saharu, protože sraz jsme měli naplánovaný na druhou stranu jezera. Když to spustili, byl to cvrkot, první místo – obsazeno, druhé místo – obsazeno, až na třetí volbě jsem se chytnul a přišlo mi potvrzení. Mým týdenním útočištěm bude místo A4. Poslal jsem peníze a už nezbývalo nic, než se těšit na objednaný termín. Zatím jsem byl sám, ale věděl jsem, že parťáka z řad mých kamarádů určitě seženu.

Když v průběhu jara na nás zaútočil ten covidovir, začal jsem se bát, že z celé výpravy nakonec sejde, vše se začalo zavírat, takže i Rybářství Chlumec ohlásilo uzavření jezer pro rybolov. Už jsem se pomalu loučil s dovolenou, když nakonec, tzv. za 5 minut 12, sice s bezpečnostními opatřeními, ale přeci jen, byl spuštěn provoz. To už jsem měl i parťáka, Jirku Radostu, takže jsme se těšili společně a plánovali, co vše u vody podnikneme, jaké taktiky zvolíme atd. Kdo jezdí na delší výpravy, určitě tuto euforii zná a jistě ji chápe. Radost mi trochu kazila absence velkého člunu, který jsem měl objednaný, ale z důvodu uzavřených hranic byl stále nedostupný. Ale co, říkal jsem si, zvládnu to s malým 220 Kolibri, potuním ho motorem, ono to půjde, nejsem přeci ořezávátko.

Je tu den D, s Jirkou máme sraz na první pumpě na Hradecké dálnici, oba auta po strop zarovnaná vším nezbytným a 2 hodiny před plánovaným nástupem, natěšení jak malé děti před návštěvou ZOO, vyrážíme směr týden v ráji. Cesta utekla jako voda, u správce vyřizujeme povolenky, naše místo už je prázdné, tak se dáváme do vybalování, stavění tábora a příprav všeho potřebného. Čluny na vodu, echolot a hurá najít v sektoru nějaký ten hot pot, který nám dá nějakého z místních mohykánů. Jirka s hrůzou zjišťuje, že před námi je celkem dlouhá mělčina, takže vlézt do člunu suchou nohou je naprosto nereálné. Holinky, které měl přes týden objednané, snad díky situaci kolem Covidu, snad díky liknavosti obchodu, do odjezdu nedorazily. První den to vydržel v kroxech, ale představa, že si bude týden máchat nohy ve vodě, o které se ani s nadsázkou nedalo říct, že je teplá, ho druhý den vyhnala do města a vrátil se celý usměvavý, v ruce nové holiny – a dokonce i ty, které chtěl a měl objednané. Ale to jsem odbočil. Místa jsme našli, 2 bójky na hranici sektoru, dělá to tam každý, jedna bójka – společná na soustavu lavic cca na 140 metrech, Měli jsme teorii, že s ohřívající vodou a sluníčkem se ryby do těchto míst přijedou krmit. Voda má jen 12 stupňů. Taktiku jsme domluvili rychle, do zadních partií boilies Pinky, které je na pískovny prostě TOP, k bližší bójce boilies N1, protože – Njednička je prostě jednička. Zakrmit, zavést montáže a pak už se jen uvelebit do křesel, s dobrou kávou a s přípitkem dobrého moku – ať koušou, už jen čekat, až některý s hlásičů zahraje oblíbenou melodii.

Po nějaké době od zákrmu začaly přicházet záběry, ale jen od menších ryb, nedá se nic dělat, budeme muset přezbrojit na těžší kalibr a začít trochu selektovat. Dvě 24mm koule a jedna 24 s 18mm popkou to jistily. Do večera už se nic zásadního neudálo a my se mohli kochat nádherným západem slunce. Rozhodli jsme se první noc stáhnout pruty, byli jsme oba z toho všeho utahaní, přeci jen už jsme pánové 50+. Však máme přes sebou celý týden, nic nám neuteče.

Článek Štítování Infinity Baits

Západ slunce nad vodní hladinou, jeden z nejkrásnějších pohledů

Druhý den hned z rána, pár minut po zavezení, si Jirka přivezl pěkného šupíka, tak si říkáme, nafotíme, ať máme už nějakou fotku. Asi o hodinu později si opět Jirka připisuje kapra už z lepší kategorie, blížící se k 10kg. Já stále s velkými prostoji několik malých ryb, které nestojí ani za to fotit.

Článek Štítování Infinity Baits

První focení

Článek Štítování Infinity Baits

Konečně lepší ryba kolem 10kg

Když si Jirka odpoledne přiveze ke břehu krásného 14kg lysce, začínám být trochu nervózní, ale opravdu jen trochu, znám to, když mi dlouho nic nejde, přijde něco většího. S klidným srdcem vyčkávám a spolu s Jirkou se raduji z jeho ryb.

Článek Štítování Infinity Baits

Jirkův 14kg lysec na boilies Pinky

Článek Štítování Infinity Baits

Jirka se vrací z vyvážky, tak snad přijde konečně něco většího

V noci mi budí bouřka. Miluji to bubnování kapek do stěn bivaku, jak blesky prosvětlují oblohu a hromy burácí. Ležím, kochám se a v tom se mi ozve pípák prutu od bližší bójky. No, uměl sis vybrat tu nejlepší dobu! Házím na sebe bundu, holiny a pádím k prutům. Po pravdě, moc se mi nechtělo, viděl jsem spousty fotek prutů zasažených bleskem, příběhy o usmažených rybářích, ale ten zvuk signalizátoru je prostě neúprosný. Beru prut, špičku koupu ve vodě, abych nedělal hromosvod, a pomaličku zdolávám. Ještě že to není z vývozu, v tomto marastu by se mi do člunu vůbec nechtělo a nebylo by to vůbec bezpečné. Jirka se probouzí a spěchá mi na pomoc. Když se dostal kapr k podběráku, zjišťuji, že se pravidlo opět potvrdilo.

Kapr bude mít kolem 20kg, což váha po chvíli potvrdila a ustálila se na 19,8kg. Tentokrát zapracovala moje tutovka, boilies N1. Mám radost. Připravuji focení a s hrůzou si uvědomuji, že jsem Jirku vůbec nezasvětil do ovládání svého fotokoutku. Blesky, odpalovače, lampa, nastavit foťák, to vše vysvětluji Jirkovi v běhu, do toho z nebe padají provazy vody, no snad se nějaká fotka povede. V duchu si nadávám, že jsem nepřipravil nad místo, kde se fotíme, deštník, ale pozdě bycha honiti, jak praví přísloví. Nakonec několik fotek v lehkém nervu nastřílíme, ale jak později zjišťuji, kapky na objektivu si vybrali svou daň. Takže mám jen 2 použitelné fotky. Ale alespoň něco.

Článek Štítování Infinity Baits

V bouřce, v dešti, ale neskutečná 19,8kg radost

Dáváme si panáka na další rybu, oba promočení, ale spokojení. Bouřka pomalu odchází a už jen mírný deštík nás nechce opustit. Zaléháme do spacáků s nadějí, že by déšť mohl konečně rozhýbat ty větší ryby. Už nás pomalu přestávalo bavit jezdit pořád 250m pro 70-ky kapry. Nestalo se tak, zbytek noci nás nic nebudí a ráno nás budí opět sluníčko. Hned ráno dávám Jirkovi pořádné školení ohledně té mé fotosoustavy, už to bude s malou pomocí v pohodě zvládat.

Začíná se zhoršovat počasí, z jedné strany by to mohlo přimět ryby ke krmení, z druhé strany se bojím, jak ve větru, který neustále zesiloval, budu jezdit pro ryby a zavážet. V klidné hladině v pohodě, ale zde když fouká, vlny dělají bílé čepice a nejsou zrovna malé, zatím se to ale zvládnout dá.

Aktivita ryb klesla takřka k nule, přesto mám v noci záběr. Když jsem viděl, jak si vlny pohrávají u břehu se člunem, moc se mi na vodu nechtělo, ale co, dal ses na boj, tak bojuj. Po nějaké době při jízdě proti vlnám a větru jsem se konečně dostal ke kaprovi, po chvilce zdolávání skončil v podběráku. Cesta zpět byla nekonečná, kapr vedle člunu mi brzdil, člun sotva jel, ale nakonec jsem se ve zdraví dostal ke břehu. Byl z toho nakonec nízký šupík 12,7kg.

Článek Štítování Infinity Baits

Kapr 12,7kg na boilies Pinky

Po odfocení a puštění jsem zvažoval, zda to budu ještě vyvážet, ale nakonec jsem usoudil, že to ještě dám a risknu to. Po hodině jsem byl odměněn krásným hlaďákem 14,8kg, opět na dvě 24mm kuličky Pinkyho.

Článek Štítování Infinity Baits

Krásný zlatý hlaďák 14,8 kg na boilies Pinky

Jirkovi se moc nedařilo, staršího pána, kterého měl za souseda, vystřídali 2 doslova divočáci. Nejen že si dali bójku asi 5 metrů od Jirky, ale neustále byli na vodě a hlavně k bójkám nasypali několik kýblů partiklu a pelet, takže k sobě stáhli ryby, bohužel i ty malé. Jirka jezdil k bójce pro kapry od 50 do 70 a vůbec z toho neměl radost. Navíc mu to tam kluci věčným ježděním pro ryby pěkně plašili. Přesto se mu z toho marastu podařil vykřesat jeden pěkný řádkáč 14,7kg

Článek Štítování Infinity Baits

Jirkův řádkáč 14,7kg na boilies Pinky

Intenzita větru neustále rostla a já věděl, že do tohoto vyjet s malým člunem bude doslova o život. Rozhodl jsem se, že prut z vývozu stáhnu a budu chytat oba na odhoz. Než jsem se ale rozhoupal k činnosti, prut se mi rozjel. Vyvezené pruty jsme chytali na odpadávací kámen, tak jsem si říkal, že tam na mě kapr chvilku počká a já pro něj pojedu, až se vítr alespoň o trošičku zmírní. Jízda opravdu po chvilce skončila, říkal jsem si dobře, kapr se bez zátěže u huby zklidní a počká na mě. Kapr měl však jiný názor. Vzal to obloukem, přejel bez potíží Jirkův prut, a co čert nechtěl, smotal Jirkovy sousedy. Zjistil jsem to až v momentě, kdy na nás kluci z vody začali křičet, že jsme je smotali a ať tam jedem. Bylo mi hned jasné, že jsem to já, Jirkovi se pruty ani nehnuly. Co se dalo dělat, zaťal jsem zuby, sedl do člunu a jel. Fakt jsem se bál, ale muselo se to vyřešit. Na místě jsem zjistil, že nejen že jsem smotal klukům 2 pruty, ale že to kapr vzal přes vázku a skoro 100m vlasce bylo spáleno. Přišlo na stříhání, od kluků jsem dostal řádně vynadáno, proč jezdím na takovou vodu s malým člunem, a jelo se zpět. Tímto se klukům ještě jednou omlouvám.

Přežil jsem, hurá. Člun plný vytaženého ustřiženého vlasce, cívka navijáku lehce prořídla, ale i to k rybařině patří. Tohle opravdu není člun do takového počasí. Už jsem nevyvážel a přestrojil prut na odhoz.

Článek Štítování Infinity Baits

Malý kamikaze člun, do vln opravdu ne!

Do konce výpravy jsme se potýkali už jen s malými rybami, Jirka nakonec také opustil zadní bójku, takže už jsme chytali jen na odhoz. Jediná maličko slušnější ryba byl skoro odjezdový Jirkův 9kg šupík.

Článek Štítování Infinity Baits

Rozlučkový šupík 9kg na boilies Pinky

Když to shrnu, výprava se nám povedla, jedna skorodvacka, několik ryb kolem 15kg a spousty malých bojovníků, které jsme si opravdu s radostí zazdolávali. Navíc mi hřeje u srdce, že za pár dní se na tuto krásnou vodu opět vrátím, tentokrát už s pořádným člunem.

Za Infinity team Mirek Miky Gabriel